Václav Wagner

„Oni se snažili to přepadení tak nějak nahrát na to, aby víceméně... to je můj subjektivní názor, tedy. Ale aby zdůvodnili, proč vtrhnou do ložnice mladých lidí nebo některých dětí ještě a za takového halasu – že hledají zbraně. A údajně student Pavel Kučera, což byl pozdější monsignore a velký církevní hodnostář, který emigroval, ale pak se vrátil, prostě taková vůdčí osobnost jezuitská a církevní, tak ten vykřikl v té jídelně, že ne, žádné zbraně, že viděl, jak ty zbraně stěhují do objektu. Já jsem tenkrát si myslel: ‚No, Pavle, to tě zmlátěj nebo něco’, ale oni to přešli. A tam potom byl takový nějaký proslov toho jednoho a ten v podstatě řekl, že teď teprve prozřeme do světa – až nebude to tmářství flanďáků a jiných černokněžníků. Že nás zachránili z rukou, nevím koho.”

„Když ale mluvím s některým z těch mých vrstevníků, tak se stýskalo všem, protože jedenáctiletý kluk… teď ten režim v tom internátě byl opravdu jezuitsky vojenský.“ – „A jenom tedy, že vás přeruším: to bylo jezuitské gymnázium?“ – „Jezuitské, no. Potom, pokud to s velkým odstupem hodnotím, tak to bylo gymnázium, které opravdu něco někomu dalo, protože tam hned od primy jsme měli latinu, přibyla řečtina. A francouzštinu hned, od kvarty by byla ještě angličtina. V té době prostě se ty řeči moc nevyučovaly. A ten profesorský sbor byl na vysoké úrovni, to byli v podstatě univerzitní profesoři.“