Marcel Winter

„Vyslýchán jsem byl tak, že na Veřejné bezpečnosti, na kriminálce, seděl ležérně, téměř ležel na stole bývalý ředitel potravin. Takový byl s nimi kamarád. Furt se mě snažil vyslýchat a já říkám: ,Prosím vás, nevzal jsem ani pět halířů, jestli ano, odsuďte mě.’ Ale každá pokladna má přece registrační pásky s kódy a čísly. To musí navazovat. Ty pásky se odevzdávají, to si vozíte k sobě. Tak mě pustili domů. No a asi za 14 dnů najednou přišli, odvezli mě znovu k výslechu, odvezli mě k prokurátorovi k soudu do Hradce Králové, aby na mě uvalil vazbu, což se stalo. Nezapomenu, když mi tenkrát vyslýchající kriminalisté řekli: ,Přiznejte se, nebo z manželky vám uděláme kurvu a všechny tři děti skončí v dětském domově.’ Musím se vám přiznat, že mi takhle tekly slzy, když jsem si to představil.“

„To bylo v roce sedmdesát jedna, jak začaly ty honby na pravičáky. Do kanceláře za mnou najednou přišli dva milicionáři i se samopaly. A teď mě vedli přes celé ZVÚ dopředu k bráně. Lidi, na to taky nezapomenu, okna otevřená, mávali na mě, asi už řada těch funkcionářů to věděla, ale byli to lidi, někteří z nich. No a dovedli mě do skrytu civilní obrany, který byl na takovém náměstíčku za branou pod zemí, nikdy jsem tam nebyl. Dali mi židli, to vidím jak dnes, doprostřed místnosti, chodili kolem a první otázku, kterou jsem obdržel, tak zněla: ,Kde nechal tvůj táta schované zlato?’ Tím, že otec byl soukromý zubař a zemřel tři dny před Vánoci v roce šedesát devět, tak je to strašně zajímalo. A nakonec mě vyvedli milicionáři s vrátnými před továrnu, že jsem pravicový oportunista a nežádoucí."

„Za doby totality jsem musel projít patnácti zaměstnáními a třikrát se s rodinou stěhovat. Pak dokonce přišel zákaz, že Winter nesmí být zaměstnán šedesát kilometrů v okruhu Hradce Králové. Nevím, proč ze mě měli takový strach. Ale asi proto, že jsem byl kulturně činný. A teprve po revoluci, až jsem dostal do ruky ten svůj druhý posudek, já nevěděl, že jsou dva, tak jsem zjistil, že jsem tam měl napsáno: ,Otec, brzda socialismu.’ A co se týká mě: ,Pozor, zákaz práce v kolektivu, ovlivňuje mladé lidi.’ A to mně mohlo být i čtyřicet a furt jsem to tam měl.“