Jarmila Zábranská

„A přišel Červenej kříž. A ta sestra z Červeného kříže mému muži, tehdá to byl jako můj parťák, zachránila život. Protože začala vyndávat z tý strany, kde on byl na kraji, a jelikož už měl vysoký horečky a měl tyfus skvrnitej, tak ho vzala jednoho z prvních, takže během třech měsíců pak se z toho dostal. Ale přišel teda z toho koncentráku vlastně v srpnu, protože musel bejt po nemocnicích léčenej.“

„To se hrála Sůl nad zlato a paní učitelka Chalupová, která to režírovala, mi řekla: ‚Heleď, Kameníková, ty seš první páže, budete nosit dort a budete zpívat: Dortíčky, koblížky, ty má pan král rád! Ať vám paní maminka upeče něco a na to velkou čepici. Sněhovou, nebo šlehačkovou.‘ Samozřejmý. Já jsem šla a ona říká: ‚A hezky pohyb, ne dřevěný!‘ Tak já pohyb, a při zpěvu v ráži moje čepice akorát paní radový v první řadě tajhle spadla do klína. Takže tatínka to potom stálo čištění a ještě dar. Že Jaruška hrála divadlo.“