Jiří Zajíc

„Z těch čtyřiadvaceti kluků jsem vybral dvanáct, kde jsem předpokládal, že i ty rodiny budou dostatečně spolehlivé, a v červenci roku 1971 jsme jeli na první tábor do Nedrahovic.“ – „Rodiny měly být spolehlivé, protože to byl pořád skauting?“ – „Protože to byla činnost, která byla zjevně ‚nepřátelská‘ vůči novému režimu.“ – „Tím, jak jste k tomu přistupoval?“ – „Ano. Nepřistupoval jsem k tomu primárně politicky, prostě jsem se snažil kluky vychovávat dál k pravdě, k tomu, aby byli čestní, aby nelhali, aby pomáhali tomu, komu se ubližuje. Tedy to, co je vlastně normální, ale co zejména v normalizační době bylo jasně proti proudu. Protože tehdy bylo ‚normální‘ lhát, ohnout se, nezastat se toho, komu se ubližuje.“

„Palachův čin vás asi osobně zasáhl…“ – „Nesmírně. Proto nesmírně těžce nesu ty řeči, že to nemělo smysl. A zejména když dneska mladí lidi říkají – co dokázal? No dokázal třeba to, že lidi jako já si řekli: ‚Ano, když on dokázal tohle, já nesmím povolit, nesmím zradit.‘ To byla naprosto zásadní věc.“ – „Jako příklad integrity a statečnosti?“ – „Jako příklad statečnosti. On tomu obětoval život. Já se tedy neupálím, ale neopustím děti, které jsem v té době měl na starost, a budu se snažit udržet pro ně naději na čestnější život.“

„V listopadu [1968] jsme se – jako první střední škola – připojili ke studentské stávce. Pro mě osobně to byl zásadní životní předěl.“ – „Mohl byste vysvětlit proč?“ – „Protože tam jsem téměř rovnýma nohama z dětství vstoupil do dospělosti. Na střední škole jsme měli výborné učitele, ale vedení školy, paní ředitelka Roháčková a předseda KSČ Kváča, ti rychle nabrali nový vítr do plachet, věděli, že poměry se změnily. A když jsme za nimi přišli, že se chceme jako škola připojit ke studentské stávce, kterou začaly vysoké školy, oni řekli, že ne, že to nepřichází v úvahu. My jsme na tom trvali a oni řekli: ‚Tak to udělejte, ale my nemůžeme převzít odpovědnost za ty děti, které tady budou. To si musíte domluvit s rodiči.‘ A mysleli si, že to tak vyřeší. To bylo pondělí dopoledne. A večer byly třídní schůzky. A naše parta se rozhodla, že projdeme všechny ty schůzky a rodičům to řekneme. A skutečně jsme tam jako sedmnáctiletí stáli před rodiči a vykládali jsme jim, že je třeba stávkovat a proč. A drtivá většina rodičů se postavila za nás. Takže od středy skutečně byla studentská stávka. Pozvali jsme tam Karla Kyncla, protože jeho dcera Irena byla naše spolužačka, nebo Vladimíra Ráže, Danu Medřickou… Prostě zorganizovali jsme dva dny stávky. My, sedmnáctiletí. Plně jsme zodpovídali za školu a za to, co se tam stane.“

„Na základě historie jsem věděl, že politika je důležitá pro život. A že má určitý morální rozměr, což dnes mnohým po mém soudu nedochází. Politika je způsob, jak se utváří společnost z hlediska všech důležitých rovin. Co se učí, jak bude zajištěna péče o staré lidi, jakým způsobem budou vychovávány děti – prostě všechno důležité že se v politice rozhoduje.“