„Vzpomínám si na nálety. (Město ani nebylo bombardováno - pozn. ed.), spíše zde byly nálety na železnici. Tady vedla trať, kterou stále sledovali hloubkaři a občas rozstříleli lokomotivy. Tady byl meandr Labe a těsně podél řeky jezdily vlaky. Hloubkařům se to pěkně střílelo, zaměřili se na trať a rozstříleli tu moc (vlaků - pozn. ed.). A myslím si, že tam ani nepřišli o život žádní civilisté. Pamatuji se, jak jsme měli lodě a jezdili jsme po Labi. Blbost. Začali tam lítat hloubkaři a my jsme jim mávali. Vždycky nás předletěl, začal se nad námi motat a odletěl. A my jsme pořád nevěděli proč. Až když jsme se dostali hodně daleko, tak teprve přiletěl a rozsekal transport.“
„Bohužel to dopadlo (špatně - pozn. ed.). Při některých náletech v Kolíně, když rozbombardovali strážnice, tak se podařilo ukrást nějaké kulomety. Kulomety a další zbraně z rozbitých budov se odvážely hasičským autem do zbrojnice. Dopadlo to tak, že se na to nějakým způsobem přišlo a Bilingera popravili.“
„Pak přijeli Rusové. To bylo horší... Znásilňování a kradení. Nakonec tady padlo padesát Rusů, ale ti se postříleli mezi sebou. Žádné boje tady nebyly.“
František Žák se narodil 25. září 1929 v Praze na Žižkově. Jeho dědeček z matčiny strany působil v Praze jako vedoucí technických služeb. V pěti letech se František přestěhoval s rodiči do Týnce nad Labem, kde jeho otec získal živnost. Zde také pamětník navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Po ukončení školní docházky pracoval v otcově dílně a vyučil se instalatérem-topenářem. V roce 1949 mu komunisté zabránili ve studiu střední školy v Hradci Králové. V letech 1951-1953 sloužil u pomocných technickým praporů v Mostu. Po vojně pracoval u Vodohospodářských služeb a nuceně též v manganových dolech ve Chvaleticích. V roce 1980 odešel do penze a v době natáčení rozhovoru žil se svou ženou v Týnci nad Labem. František Žák zemřel 15. srpna roku 2020.
