Amir Zaketovič

"Trávím tam (v Klokotnici, pozn. ed.) asi několik měsíců v takové nejistotě. Čekáte jenom, kdy na vás přijde řada, není otázka jestli, ale jenom kdy. Až srbské jednotky obsadí jiná města a vesnice, přijde řada na vás a je jasné, že se to stane."

"Potom jsem zjistil, co se ve skutečnosti děje v mé zemi. Že se tam střílí, že se zabíjejí lidi, všude byli vojáci, začínala válka v plném proudu. A začínala válka i v Bosně a Hercegovině, protože se přelévala dál. V tom okamžiku jsem se rozhodl, že do těch bojů vstoupím a že budu bránit to Chorvatsko a tu Bosnu a Hercegovinu. Takže narukuji do chorvatské armády a odjíždím přímo na bojiště na sever Bosny. Samozřejmě v tu dobu netuším, že se všichni, kteří tam odcházíme, a to bych chtěl taky poukázat těm mladým generacím, které přichází, že se stáváme takovými marionetami politiky. Že v tom všem, co se stává, není důležitý jeden človek, ani ty tisíce, důležitý je pro ně ten cíl. Jak z jedné, tak z druhé strany."

"Já se přiznám, že v tu dobu jsem nevnímal a necítil takové to nepřátelství Srbů vůči nám nebo mě vůči nim. Vůbec jsem si to nebezpečí neuvědomoval. Nedošlo mi, co se stane a co bude následovat. Ten Ibica mne přemluvil a normálně jsme tím okénkem, kterým jsme se sotva mohli protáhnout, které bylo ve vjezdové bráně, v takovém domečku, kterým se dávají doklady dovnitř... tak tím okénkem jsme vylezli ven a utekli z armády. V tom okamžiku jsem se ocitl na ulici. V Záhřebu jsem už nikoho neměl, neměl jsem kam jít. Byl jsem bez dokladů, bez peněz, bez jakýchkoli prostředků."

"Neustále pršelo, spalo se, kde se dalo. Zažil jsem tam spoustukrát - to byl pro mne velmi silný zážitek - kdy jsem se bavil s klukama, kterým bylo stejně jako mně, a za hodinu oni přišlili před dům a dostali přímý zásah granátometem, takže zhruba za dalších pět hodin jsme je nosili v dekách a nevěděli jsme, který je který."

"Bosnu jsem bránil od těch banditů. Ne od Srbů, ale od lidí, kteří byli bandité, kteří přišli vraždit, kteří přišli ničit cizí domy a majetek jen z důvodu toho, že to byli lidé jiného náboženského vyznání. I v bosenské armádě byli všichni. I ti, kdo byli normální a nebyli zadojeni nenávistí. Věřím tomu, že bojovali za to samé, co já, to znamená za celistvou Bosnu a Hercegovinu všech lidí napříč spektrem."