Dušan Žampach

„Ten červen červenec 1990, kdy začaly prázdniny v Bavorsku. To zastřešení mělo sloupy, stálo asi na čtyřech sloupech. Já jsem se opravdu držel toho jednoho sloupu a jenom jsem koukal, jak to kolem mě jezdí, a bál se, abych z toho nedostal nějakou závrať a pod nějaké to auto nespadl. To byly osobáky. Náklaďáky se rozjely taky.“

„Otevření se událo 7. září 1971 po dlouhých dohadech. Na německé straně byli připraveni snad měsíc předem. Česká strana to mohla možná otevřít už začátkem srpna. Tam se ale stalo to, že německá strana z toho chtěla udělat událost, otevření západní hranice, což v době normalizace vůbec nebylo žádoucí. Byli tam němečtí novináři z deníků, stanovali na protilehlé louce a čekali, až se Češi uráčí a otevřou hraniční přechod. Nakonec Češi usoudili, že už to není únosné, aby to protahovali, tak se všichni dohodli. Den dopředu oznámili bavorské straně: ,Zítra v 10 otvíráme.´ Na české straně nebyla zmínka, že by se něco otvíralo, to vůbec nebylo žádoucí. Vůbec takové informace nebyly. Přesto lidi z Lenory, dá se říct funkcionáři z lenorské sklárny, se to dozvěděli, měli výjezdní doložku, což byl předpoklad. Už dvě hodiny před otevřením stáli u závory ve Strážném a čekali. Když nastala hodina, tak je pustili od té tzv. těžké závory nahoru na celnici. Museli se samozřejmě prohlédnout. Tam už byli z německé strany nějací němečtí novináři. Měli [funkcionáři z lenorské sklárny] plný kufr toho skla. Zkrátka několikanásobně víc, než byl tehdejší limit. Já už přesně nevím, jaký byl. Nastaly telefonáty na ústředí Celní správy: 'Je tady taková situace, otvíráme, jsou tady z lenorské sklárny, mají toho dost, jak se máme zachovat?' 'Nechte jim dvojnásobný celní limit,' to bylo resumé. Jenže oni toho měli podstatně víc než dvojnásobek. Stejně se to potom nechalo, tak to byli první cestující.“