Bedřich Zedníček

* 1922

  • „To bývaly poplachy, tak my jsme měli jít do sklepa a my jsme byli ve skladu a byly tam dlouhý i krátký desky a teď začali střílet na ty letadla, jak letěly, tak to padalo do té vody a najednou jsme slyšeli takový hučení a ten zvuk nedělal dobře a to byly bomby a my jsme byli kus od toho. Chytlo to činžáky a plynojem a pak ještě spadla kousek od nás, asi šedesát metrů, bomba. Pak jsme se šli podívat a viděli jsme poškozené činžáky, místo obchodu byla jáma a rozházené zboží. Potom za nějaký čas jsem utekl do protektorátu, domů, a tam jsem se odklidil.“

  • „To obsadili Němci a byli tam dozorci a normálně jsme dělali. Dělalo se tam hodně věcí pro armádu, tak tam byl drátem oplocený plot a bez legitimace tam nemohl nikdo přijít a to byla normální práce.“

  • „My jsme s tím kamarádem chtěli utéct a on mi říkal, že na jižní Moravě je skupina, která posílá vlakem lidi na práci, a tam že se přejde do Maďarska a z Jugoslávie to brali do Francie a k vojsku, a já už jsem vzkázal po švagrovi, že když nepřijdu domů, tak řekni, kde jsem, a až jsme měli jet, tak přišel, že mezitím gestapo je vybralo a pozatýkalo je, takže jsme nemohli nikam jet.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 26.05.2016

    (audio)
    duration: 04:28:52
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Život je boj

dobové foto, rok asi 1926, Bedřich Zedníček
dobové foto, rok asi 1926, Bedřich Zedníček
photo: pamětníka

Bedřich Zedníček se narodil 30. července 1922 v Dlouhé Vsi poblíž moravského Kojetína Františku Zedníčkovi a matce Žofii. Dětství a mládí prožil ve Vrchoslavicích a ve Zlíně. Měl dvě sestry, starší Jiřinu a mladší Jindřišku. Jeho otec zemřel v roce 1933 na tuberkulózu a osamělá matka tří dětí sváděla tvrdý boj o živobytí. Pamětník nastoupil ve čtrnácti letech do učení a do zaměstnaneckého poměru do Baťových závodů ve Zlíně a vyučil se strojírenským modelářem. V roce 1942 odjel do Vídně na nucené práce, odkud se mu podařilo dvakrát utéct zpět do protektorátu. Po druhém útěku přečkal konec války v rodném kraji u strýce v obci Hoštice-Heroltice. Po válce znovu nastoupil do Baťových závodů, jež byly záhy znárodněny. Pracoval zde do roku 1989 a poté odešel do důchodu. Má dvě děti, syna Pavla, který se stal úspěšným hercem, a dceru Dagmar, jež pracuje jako psycholožka. Žije v Brně.