"Já jsem přijel do těch Svitav, tam seděl okresní výbor komunistické strany, to bylo takových dvacet pantátů, kteří tam moudře pokyvovali hlavami, a ten největší jejich, ten tajemník, už jsem zapomněl jeho jméno, tak ten říkal: 'Ale doktore, co nám to děláte, nikde nejsou žádné demonstrace a vy to tam v té Litomyšli provokujete. A tak se budete muset přihlásit jako iniciátor těch demonstrací, protože když někdo vymáčkne výlohu, tak vy to zaplatíte a nějak se nám to nelíbí.' A říkal: 'A koneckonců, až se to všechno uklidní a skončí, není důvod, abyste nemohl být třeba nějakým vyšším úředníkem na okresním národním výboru, třeba na odboru zdravotnictví.' Já jsem říkal: 'Já si myslím, že až tohle všechno skončí, že to nebudete rozhodovat vy.' Oni se na mě tak divně podívali, já jsem říkal: 'Všichni vědí, že jsem tady na okresním výboru, a kdyby se mi náhodou něco stalo, teda myslím, že byste mě třeba někam zavřeli, tak ti lidi to vědí.' Nebyla to pravda, samozřejmě. No a oni pak říkali: 'No tak, pane doktore, jeďte opatrně do Litomyšle, ať se vám nic nestane a hlavně ať ta demonstrace probíhá v klidu.'''
"No a na ten valník se daly mikrofony, takže ti lidi, co tam vylezli nahoru, tak byli vidět, všichni je viděli a díky tomu, že tam bylo ozvučení, tak je i všichni slyšeli. No a vlastně mohl tam na ten valník, tam mohli v podstatě chodit všichni. A zneužil toho taky někdejší ředitel jedné zdejší školy technické a vyšel tam nahoru a začal tam vyprávět, že se teda musí... že ten socialismus nebyl tak špatný a komunistická strana že se polepší a prostě začal tam vyprávět takové věci, které ty lidi postupně začaly vztekat. A on dál a dál hovořil, a protože nebyl způsob, jak mu v tom nějak zamezit, jedině mu to nějak ustřihnout nebo shodit z toho valníku, což jsme samozřejmě neudělali. Tak já jsem tam stál a vlastně celé jsem to jakoby moderoval a těm lidem, protože jsem měl druhý mikrofon, tak jsem říkal: 'Prosím vás, vy tady pořád na toho člověka křičíte a to není demokratické ani účinné, víte co, jestli nesouhlasíte s tím, co vám tady ten člověk říká, tak se otočte zády.' A celé to náměstí se k tomuhle pánovi otočilo zády."
"V té vesnici Aňa jsem, abych popsal tu absurdnost, to, co se tam dělo, jak ti lidi byli zhlouplí tou propagandou, kterou do nich tloukli - tak jsem se bavil s klukem stejného věku jako já, tak 15 až 16 let. A vyprávěl jsem mu, co děláme a tak a on se ptal, co třeba děláte v sobotu nebo v neděli, tenkrát se ještě v sobotu pracovalo, v neděli. Já jsem říkal: 'No tak sedneme do auta a jedeme třeba do Kroměříže navštívit příbuzné.' A on říkal: 'A tvůj táta je řidič?' A já jsem říkal: 'Ne, není řidič, on je technický úředník, ale my máme auto doma, tak prostě sedneme do auta a jedeme na návštěvu.' A on říkal: 'Ale to není možné, vy máte to auto půjčené od závodu?' Já jsem říkal: 'Ne, to je naše auto, to je prostě auto doma v garáži.' No a on se na mě tak podíval a říká: 'Máte letadlo?' Já říkal: 'Nemáme letadlo.' - 'A lítáte s ním do Spojených států?' Já jsem říkal: 'No nelítáme, když nemáme letadlo, ani nemůžeme lítat do Spojených států.' - 'Tak nemůžete mít ani auto!'"
"Přijeli jsme tam, do jedné vesnice, a tam prostě v příkopu bylo vodovodní potrubí, které končilo před tím domem a ten majitel toho domku přiběhl a byl šťastný, že nám může něco dát. A tak nám natočil tu vodu z toho vodovodu a říkal, že byl u nás, že osvobozoval Československo a byl hrozně nadšený, že nás vidí. A my jsme nebyli moc nadšení, protože jsme viděli, jak vlastně ti lidi nuzně žijí, jak jim ten režim vypráví, jak se mají dobře. On to skutečně vnímal ten člověk, že se mají líp, protože předtím musel pro vodu chodit do studny, takhle mu ten sovětský režim tu vodu přinesl před barák. A my jsme věděli, že my u nás máme tu vodu uvnitř domu, že máme koupelny, že máme teplou vodu a oni mají jenom tu vodu před domem. A byli s tím strašlivě spokojení."
František Zeman se narodil v červnu 1952 v Kroměříži, ale skoro celý svůj život prožil v Litomyšli. Absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Litomyšli. Zde se setkal se svou budoucí manželkou, se kterou žije dodnes. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kde ho nejvíce bavila psychiatrie a stomatologie, které se věnoval po celý svůj profesní život. Jako jeden z prvních se v Litomyšli zapojil do protestů po 17. listopadu roku 1989. Organizoval a moderoval protikomunistické demonstrace, stál u zrodu místního Občanského fóra. Později vstoupil do nástupnické Občanské demokratické strany. V letech 1990 - 1993 působil jako ředitel litomyšlské nemocnice.
Vystoupení kapely Homo ludens na Večeru Klubu mladých v litomyšlském Smetanově domě, zleva Jan Rychtařík, tanečník Vladimír Vomela a Ladislav Urban, 29. ledna 1987
Vystoupení kapely Homo ludens na Večeru Klubu mladých v litomyšlském Smetanově domě, zleva Jan Rychtařík, tanečník Vladimír Vomela a Ladislav Urban, 29. ledna 1987
