Daniela Ženatá

* 1957

  • „Přivezli ho k nám, to byla rychlovka, taková přepadovka. Daniel mi to stihl říct na poslední chvíli. Řekla jsem mu jenom, že jo. Nenapadlo mě mít strach o dětí. Lexa vypadal hrozně. Někde se už pár dnů potloukal. My jsme měli takový kumbálek, ten jsme vyklidili, dali mu tam postel, skříňku. Byl vyděšený. Křičel ze spaní. Bylo mu 19. Když jsme mu dali kus čokolády, tak utekl do sklepa a tam si to snědl. Byl strašně poničený. Teď do toho mluvil rusky, tak jsme tu ruštinu vyškrabávali."

  • "Manžel to měl za komunistů takové decentní, taky ho tahali po výsleších, ale asi zjistili, že ho moc nevytěží, že to není ta správná osoba, ze které by něco měli, tak mu pak dali pokoj. Existovala celá struktura komoušů, estébáků, kteří ty faráře hlídali, církevní tajemníci, okresní, krajští, ti faráře dusili. Kdo vystrkoval víc růžky, tomu dali přes prsty. Kdo si víc hleděl té své práce, tomu dali třeba pokoj. Dan byl umírněný střed. Tehdy to bylo hrozné. Všecko se muselo napsat, dát tajemníkovi ke schválení, koho chce člověk pozvat, aby mluvil a tak. Faráři se museli naučit kličkovat, aby byli nositeli nějaké kultury, vzdělanosti, Božího slova, aby ti lidi v tom svém sboru mohli pozvat na nějakou dobrou akci. Nebyly kopírky. Byly cyklostyly. Ty blány se musely číslovat, evidovat a s každou blánou jste musela jít pro schválení k tajemníkovi. Takže každá pozvánka, která vypadala hnusně, protože žádná grafika neexistovala, tak musela být ještě povolena tajemníkem."

  • Full recordings
  • 1

    Věstínek, 10.07.2024

    (audio)
    duration: 32:02
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

S vírou je člověk svobodnější

Daniela Ženatá v roce 1965
Daniela Ženatá v roce 1965
photo: pamětník

Daniela Ženatá se narodila 20. února 1957 Evě a Josefu Prudkým. Rodinu komunistický režim v 50. letech donutil vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD), následkem čehož spáchala babička sebevraždu. Po studiu na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze se vdala za Daniela Ženatého, se kterým vychovala čtyři děti. V listopadu 1989 se s manželem zúčastnila demonstrace na Letné. Po revoluci ukrývali spolu na faře v Novém Městě na Moravě sovětského dezertéra Alexeje Ženatého, který po odsunu sovětské armády získal české občanství a z vděku přejal příjmení rodiny Ženatých. Po roce 1989 učila na základních a středních školách. Pak se stala šéfredaktorkou evangelického časopisu Český bratr. V roce 2024 žila s manželem, emeritním synodním seniorem evangelické církve, Danielem Ženatým ve Věstínku na Vysočině.