Helena Zikmundová

„No a stejně jak jsem byla tenkrát ještě trochu mladá a hloupá, tak jsem se vypravila k [budově] Rozhlasu, že jo. Odtamtud chodily zprávy. A můžu vám říct, že tam už byly barikády, tam se střílelo. A tam jsem vlastně poprvé viděla ten masakr. Tam raněný se váleli po zemi, a dokonce šestnáctiletej chlapec – mrtvej. To byl první mrtvej člověk, kterýho já jsem vlastně viděla, na vlastní oči. A to se nedá ani vyprávět. Zkrátka já jsem utíkala odtamtud, dokud jsem mohla, brečela jsem, a ne jako jenom já, brečelo moc lidí.“

„Takovej patnáct šestnáct let chlapec v Karlíně šel taky takovej nápis vylepit na nějakou sochu, jako jděte domů, že jo, my vás tu nechceme. A jela okolo maminka s kočárkem a vyndala to dítě a šla, v domnění, že se jim nic nestane, toho chlapce podpořit. Pochopitelně, že je postříleli všechny, že jo. Všichni tři tam tenkrát zahynuli.“