Václav Zitta

„A dostal jsem šanci, chodil jsem do Job Clubu na Husitské na Žižkově, tam jsem se naučil základy na počítači, a hledal jsem si práci. Hodně mi tam pomáhali, hlavně Martina Hrdličková. Z ničeho nic tam přišla jistá paní Eva Dudová, která vede Přestupní stanici na Žižkově, má krámek na Chelčického 17 a hledala někoho z řad bezdomovců, kdo by jí prodával věci v krámku. Já jsem to slyšel a povídám, že bych měl zájem. Ona řekla, že si mě vyzkouší, ať přijdu tam a tam. Postavila stánek a zkoušela mě, jestli jí uteču s penězma nebo něco. Hlídala mě zdálky, zjistila, že se k tomu stavím poctivě, tak mi dala tu šanci a já jsem byl jako první prodejce v Přestupní stanici, kterou otvírala 8. dubna 2017. Ale to už jsem měl svoje zaměstnání. A tam vzniklo takové zvláštní přátelství mezi těma mladýma a mnou. Já jsem dostal do ruky klíče od všeho, od skladu, od pokladny. A mě by už nenapadlo, abych do té pokladny šáhnul, bylo tam třicet, čtyřicet tisíc, mohl jsem to sebrat a někam jít, jako jsem to dělal dřív. Všecko jsem sepisoval, obsluhoval jsem zákazníky. Dostal jsem šanci a dostal jsem hlavně důvěru, kterou jsem potřeboval od někoho. Aspoň jeden člověk aby mi důvěřoval. Já jsem se toho chytil a myslím si, že teď už jsem na nějaké šťastnější planetě.“

Tazatel: „Co to udělá s člověkem, když se dostane do kriminálu, takhle najednou, kvůli kalkulačce?“ V. Z.: „Přijdete do basy, máte furt myšlenku v hlavě, co rodina a tak. Teď tam vidíte ty starý, co už mají něco odsezeno. Mluvíte na pokoji, naučíte se další jiné věci, já jsem se je bohužel naučil.“ Tazatel: „Co jste se naučil?“ V. Z.: „Zlodějiny, no. Jak otevírat zámky a tak. A už to pak šlo z kopce se mnou.“

„To bylo čtyři roky zpátky. Já jsem seděl na Hlavním nádraží, ona tam vegetovala, spala tam s bezdomovcema, jak jsou taxikáři, tak pod zídkou tam spala. Já sedím na lavičce, pokecávám s lidma – a ona začala mlátit nějakýho chlapa. On jí chtěl ukrást kabelku, feťák. Tak ona ho prostě zbila. Já tak na ni koukám a říkám: ‚Tý vole, tuhle babu bych chtěl!‘ Ona přišla ke mně a řekla: ‚Co ti v tom brání?‘ No a od tý doby jsme spolu.“