The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Gertrude (Gerti) Hoedt (* 1941)

• narozena 10. srpna 1941

• 26. července 1945 rodina vyhnána, otec zatčen, pobyt v táboře v Prunéřově

• podzim 1945 přesun rodiny bez otce do Saska

• březen 1946 přesun rodiny k otci do mlýna v Breitenbrunnu

• otec vybudoval nový mlýn v obci Annaberg

• 10. srpna 1951 nový mlýn vyvlastněn, otec odchází na Západ

• často jezdí do Čech

Gertrude Hoedt zažila se svou rodinou divoký odsun, když jí byly pouhé čtyři roky. Přesto jí některé události a okolnosti utkvěly v paměti. Žila tehdy s rodinou ve mlýně ve Stráži nad Ohří číslo popisné 1. Osud pak její rodinu zavál do bývalé NDR. Protože má tři děti a sedm vnoučat, zajímá se o rodinné kořeny a často i s nimi navštěvuje okolí mlýna. Na pozvání současného českého majitele dala ve svém rodném mlýně rozhovor pro Paměť národa.

Dětství ve mlýně

Gertrude Hoedt se narodila ve Stráži nad Ohří (německy Wertha) do rodiny mlynáře 10. srpna 1941. Má dva starší sourozence, sestru a bratra, kteří také přišli na svět přímo ve mlýně. Její otec Franz Glaser převzal mlýn po tchánovi, matka Anna ve mlýně vyrůstala. K tomuto mlýnu patřila i pekárna s prodejnou a malé zemědělské hospodářství. Dědeček nechal mlýn ve 30. letech opravit, s modernizací pak pokračoval také otec Franz. Ten byl původně pomocníkem mlynáře, jako mlynářský učeň prošel široké okolí a měl mnoho výborných doporučení. Otcova rodina pocházela z okolí Jáchymova a Ostrova nad Ohří.

Blízkým příbuzným patřil také tzv. Petrův mlýn byl s celým zázemím největším pozemkem ve Stráži , i o tento druhý mlýn se pak ve druhé polovině války otec staral. Kvůli péči o mlýny se vrátil z války už po dvou letech v roce 1941. Rodiče i babička byli velmi zaměstnaní, proto Gerti trávila hodně času mimo dům, hlídaly ji pomocnice, tzv. Pflichtjahrmädchen. Byly to pracovně nasazené německé dívky ve věku 18-19 let, které měly povinnost rok vypomáhat v některém hospodářství. Jedna z těchto dívek si brávala Gerti také k sobě domů. Protože bydlela v blízkosti mateřské školy, chtěla tam Gerti také začít chodit, přestože jí ještě nebyly ani tři roky. Byla velmi společenská a zvídavá, měla i svoje kočky. Později ji do školky vodil také jeden z francouzských zajatců jménem Denis. Zajatci z blízkých táborů pomáhali ve mlýně a v pekárně, rodiče se k nim chovali slušně a běžně s nimi jídávali u jednoho stolu. Později po konci války s některými dokonce byli v kontaktu. 

(Z pamětnicí předloženého soupisu udání, které na strážského mlynáře shromáždila služba Sicherheitsdienst (SD) vyplývá, že byl za přílišnou vstřícnost válečným zajatcům dokonce pokutován. Soupis udání je následující: 1) v září a říjnu 1943 opakovaně vydával chléb Čechům bez potravinových lístků a ruským válečným zajatcům z tábora Krondorf, pracujícím v kamenolomu
2) již roku 1939 dal minimálně ve dvou případech celkem 400 RM do tajného fondu na podporu zajatců v táboře Krondorf
3) údajně byl před rokem 1938 členem komunistické strany, kterou měl ještě v roce 1943 finančně podporovat
4) v roce 1938 se zúčastnil československé mobilizace a “štval proti invazi”.

Zajímavé je, že pamětnice dokument získala až po roce 1990, kdy se v NDR odtajnili svazky Stasi. Ta zřejmě dokument a další informace převzala od SD. Po pořízení rozhovoru sdělil nový český majitel mlýna, pan Gabriel, že viděl v dobové kronice města Stráž zápis, podle něhož místní mlynář zastřelil za války polského zajatce. Franz Glaser není v kronice přímo jmenován. Jestli tento čin spáchal, motivaci se už nikdy nedozvíme....)

První hodně silný zážitek měla Gerti v květnu roku 1945, kdy byli ve Stráži na krátkou dobu sovětští vojáci. Seděla v kuchyni s bratrem a s babičkou, když k nim přišli dva ozbrojení sovětští vojáci a zatkli matku. Odvedli ji k výslechu a večer se zase vrátila domů, ale zážitek, jak se obě děti dívají oknem na maminku, které na záda míří vojáci zbraněmi, si Gertrude Hoedt pamatuje dodnes. Důvodem k zatčení matky byla dle pamětnice právě skutečnost, že rodiče měli blízké vztahy se zajatci. Zajatci pracovali ve Stráži v kamenolomu, zajatecký tábor byl v Korunní (Krondorf). 

Vyhnání

Další silný zážitek měla Gerti v červenci 1945. Bylo parné léto, 26. červenec a maminka měla jmeniny, které slavila na svatou Annu. Tatínek jí ještě stihl upéct koláč na oslavu. Babička byla v obchodě, kvůli velkému horku měla přes spodní prádlo jen lehkou košilovitou pracovní zástěru. Najednou na dvoře zastavilo velké nákladní auto s několika českými vojáky, kteří křičeli: Za dvacet minut budete všichni pryč! Na to se malá Gerti vytratila, ostatní se zabývali tím, co narychlo sbalit. Babička donesla kufr, ale ten jim vojáci rozkopali. Sbalili si tedy pár věcí do mlýnských pytlů, které pak vojáci zvážili.

Po dvaceti minutách si všichni uvědomili, že Gerti nikde není. Našli ji na pozemku, jak si hraje s kočkami. Svou kočku si chtěla nutně vzít s sebou. Jinak si nesměli sbalit žádné osobní věci nebo hračky, neměli u sebe ani rodné listy. Na náklaďáku dojeli do Kadaně, kde byl zatčen jejich otec. Dál pokračovali bez něj do tábora v Prunéřově.

Tábor byl v bývalé továrně na montáž letadel, byla tam po zemi tenká vrstva slámy a rodiny byly odděleny zvláštními přepážkami – dole byly zděné, nahoře byly tvořeny náhradními díly letadel. V táboře byli několik týdnů, sestra chodila pro jídlo s konvicí na mléko a bratr s ostatními chlapci podnikal průzkumné výpravy po továrním pozemku, který byl obehnaný ostnatým drátem. Zde se k nim připojila také paní Lappert, kamarádka matky, jejíž manžel padl a ona nechtěla zůstat sama. V táboře matku trápily zdravotní potíže a také Gerti měla nemocný palec.

Po několika týdnech je povozem z tábora odvezli na saskou hranici. Němečtí sedláci, kteří ještě zůstali na svých statcích, měli povinnost odvézt německé obyvatele co nejrychleji na hranice. Dojeli tedy povozem do Kryštofových Hamrů a pak přestoupili na úzkokolejku. Gerti měla výhodu, že mohla sedět na svém sportovním kočárku, protože sloužil zároveň jako nákladní prostředek. Jeli na otevřených vagónech, takže od létajících jisker vzplála jedna ze dvou peřin, které měli s sebou. Peřiny pak měli ještě nejméně dalších dvacet let, bylo v nich peří z jejich vlastních hus.

Z úzkokolejky přestoupili na normální vlak a v noci dorazili do Chemnitz. Jako jediná rodina tam vystoupili, ale byl už zákaz vycházení. Na nádraží se jich ujala nějaká žena, která čekala na svého manžela. U ní bydleli asi dva až tři dny, pak se přesunuli ke vzdáleným příbuzným v Crimmitschau.

Přijetí v Německu

Tam měli nuzné podmínky a málo jídla, přestože bydleli u pekařství. Gerti se ráda toulala po ulicích, dokonce i když byl zákaz vycházení. Jednou ji takto našli ozbrojení sovětští vojáci, naložili ji do auta a dovezli domů. Matka ji naštěstí naučila říct adresu. Všichni pak dostali půl chleba za odměnu. Kvůli nedostatku jídla v té době chodili také občas brát brambory na pole a uhlí na nádraží, matka s babičkou jim vysvětlovaly, že jim to Bůh odpustí, protože to dělají z velké nouze, aby neumřeli hlady.

Na konci roku 1945 nebo začátkem roku 1946 otec utekl a tajně se sešel s matkou na smluveném místě v Oberwiesenthalu. Pak se usadil v obci Breitenbrunn, kde byl mlýn bez mlynáře. Začal tam pracovat a chystat bydlení pro rodinu, takže se tam zbytek rodiny mohl přestěhovat  18. března 1946. Obyvatelé obce jim pomáhali a vlídně je přijali. Otec měl po okolí mnoho známých z dob svých učednických let. V té době také všichni větší sedláci museli o víkendu stravovat uprchlíky. Rodiče se postupně zabydleli a zde už netrpěli hlady. Navíc jim strýc, který byl vyhnán o něco později a mohl na vlastním povozu odvézt i dobré zvířectvo, daroval kozu.

Děti mezitím chodily do školy, také Gerti nastoupila do první třídy. Ve škole žádný útisk nezažívala, chodila do třídy se sestřenicí. Bratr ve škole naopak šikanu zažil, nikdy to vše nezpracoval a nechce o tom mluvit. Otec našel opuštěný mlýn v obci Annaberg, který znovu vybudoval. Na odběr dřevěného stavebního materiálu měl povolení úřadů. Otec byl velmi pracovitý, bohužel pak ale o nový mlýn přišli v roce 1951 při vlně vyvlastňování. Tehdy byly vyvlastněni i živnostníci středního stavu. Otec dostal od známých včas varování a den před tím odcestoval. Gerti měla právě desáté narozeniny, bylo tedy 10. srpna 1951, když k nim přišli úředníci a řekli: Ode dneška nemáte ani mlýn, ani pozemek.

Otec zůstal na Západě, ve Friedrichshafenu, byli s ním stále v kontaktu. Měli možnost odejít za ním, do roku 1960 bylo možné emigrovat přes Berlín, ale matka už nechtěla zase někde začínat znovu. Později se rodiče rozvedli. Náhradní rodné listy z Čech dostali až v roce 1955, takže tehdy teprve Gerti zjistila, že oficiálně její jméno zní Gertrude.

Život v NDR a návštěvy Čech

Gertrude Hoedt se stala učitelkou stejně jako její sestra. S širokou rodinou udržovala stále kontakty. V roce 1967 se vdala, má tři děti a sedm vnoučat. Manžel pochází ze Slezska (narozen v průběhu odsunu tamního německého obyvatelstva) a je evangelík, ona v době svatby byla katolička, což byl tenkrát problém. Později z katolické církve vystoupila, ale vzpomíná na dětství, jak ji babička ještě v Čechách brávala na májové pobožnosti, a dodnes ctí náboženské hodnoty. Krucifix po své matce věnovala jednomu ze svých vnuků. Kromě nejmladšího syna a jednoho vnuka byli už všichni v Čechách a zajímají se o rodinnou historii. Do Čech jezdívali už dříve. Gertrude Hoedt se také několikrát účastnila setkání sudetských Němců ve Stráži nad Ohří. Dokonce ještě před Sametovou revolucí se krajané odsunutí do Bavorska složili na renovaci kostela. Během setkání se ale Gertrude Hoedt nikdy neodvažovala jít se podívat přímo do jejich bývalého mlýna, až nyní u příležitosti natáčení rozhovoru. Je vděčná, že se dnes mladší lidé věnují zpracování tématu odsunu.