“The people who were left in the camp - many of them died of hunger or were beaten to death, shot - women, children... they were... we were then deported... in a cattle wagon.”
“This is my father as a member of the Czechoslovak army... of the Czechoslovak army - and he was murdered by Czechs. Such a terrible, terrible fate. And he spoke very good Czech, logically.”
“We stood by the fence, us children. And then we called out: ‘Mr Kratochvíl, Mr Kratochvíl...!’ And he came and gave us his snack... bread and a sausage. He handed it to us, pushed it through the fence.”
Žádný národ není národem zločinců a vrahů, vinu nese vždy jednotlivec
Uta Reiff, roz. Jäckel
photo: dobová: archiv pamětnice kolem r. 1945, současná: PNS Severozápadní Čechy 2016
photo: dobová: archiv pamětnice kolem r. 1945, současná: PNS Severozápadní Čechy 2016
Download image
Uta Reiff, rozená Jäckel, se narodila v roce 1938 v Aši. Nejprve žila v Chomutově, a když byl její otec jmenován ředitelem žateckého gymnázia, přestěhoval se spolu s celou rodinou do Žatce. Šťastné dětství prožívala pamětnice přímo v budově gymnázia, kde její otec dostal malý byt. Po skončení druhé světové války rodinu postihly důsledky tzv. divokého odsunu sudetských Němců. Tehdy sedmiletá Uta se s matkou a bratrem ocitla v internačním táboře v Žatci, otec se stal obětí živelných násilností v červnu 1945 a z internace v Postoloprtech se již nevrátil. Starší bratr Hans po odvedení pracoval v dolech v Kladně. Po osmiměsíčním pobytu v izolaci odvezl dobytčí vůz malou Utu i se zbylými členy rodiny do německého města Furth im Wald a odtamtud do malé bavorské obce Vach. Zde vyrůstala s matkou a bratry a na samém začátku zakusila nepřátelství ze strany místních obyvatel. Pamětnice vystudovala tlumočnictví a později psychoterapii. Jako rodinná terapeutka pomáhala a stále pomáhá lidem nejen při soukromé praxi, ale také v uprchlických táborech navštěvuje lidi s obdobnou životní zkušeností, jakou má sama. V současné době žije s manželem v Ambergu.
