“Dobrý den, Němci ven,” slýchali jsme po válce na ulici
Josef Wagner se narodil 18. září roku 1937 v Ústí nad Labem, ale bydlel s rodiči v nedaleké obci Mojžíř. Narodil se do německé rodiny, ale v rodném listě národnost uvedenou nemá. Matka pocházela z chmelařské rodiny na Litoměřicku, otec byl zednický mistr s vlastní firmou. Oba uměli česky. Otec bojoval ve válce, ale byl čtyřikrát zraněn a vracel se proto průběžně domů. Ve válce zažil malý Josef strach z náletů a vnímal propagandu ve společnosti i tichý odpor svých prarodičů. Po válce přišla rodina o vlastní bytový dům i o otcovu firmu. Otec získal práci v Ústí pod počeštělým jménem Vágner. Nuceně vysídlena byla rodina 1.8.1946. Z tábora ve Všebořicích pokračovali přes hranice do sovětské zóny do internačního tábora v Eggesinu. Po těžkých začátcích v Ahlbecku se rodiče s Josefem a jeho dvěma bratry natrvalo usadili ve městě Neustrelitz. Josef se stal stavebním inženýrem, oženil se s Němkou z Východního Pruska. Celý život prožil v NDR. Rodnou ves se mu poprvé podařilo navštívit již v roce 1962. Domnívá se, že vzestup extremismu je důkazem, že jsme se z minulosti málo poučili.