Eva Čapková

„V osmatřicátém na podzim k nám přiběhl maminčin bratr. Byl neoblečený, bez saka a úplně zpocený. Měl statek na Podbořansku, které v té době obsadili Němci, a on před nimi musel utéct. Později nám vyprávěl, jak stál na dvoře, když v tom za ním přiběhl malý německý chlapec, který mu řekl, že pro něj přijelo Gestapo, a že musí okamžitě pryč. Jenda na nic nečekal a utíkal do Měcholup na vlak. Později se objevil u nás. Pamatuju si, že byl úplně zpocený. Ve vlacích se tenkrát netopilo a on těžce prostydnul. Dostal akutní zápal plic a o Vánocích zemřel.“

„V Praze byla pro Židy zřízena domácí práce. Dodnes vím, že existovala firma, která vyráběla pro německé vojáky teplé vložky a prošívané kapuce. Otec tam chodil s kufrem, aby domů přinesl materiál, tedy vložky z tvrdého papíru, kousky kožešiny a lepidlo. A my jsme ty tenké proužky lepili na vložky, které se později zastřihly přesně tak, aby se vešly do bot. Takto se to vyrábělo pro německé vojáky. Šlo o jedinou práci, kterou tenkrát otec s maminkou dělali. A tím nás vlastně živili.“

„Tehdy v zimě devětatřicátého roku, kdy mu maminka musela přišít na kabát hvězdu, jsme se vydali na procházku. Zarazila jsem se: Otec je označený a já ne. Po chvíli se však ve mně cosi zlomilo a já si řekla: Je to můj táta a nedá se nic dělat! Tak jsme tedy vyšli z naší ulice a pokračovali dále Slezskou, kde se proti nám objevil uniformovaný SSák, který měl vedle sebe dvě ženy. Každou z jedné strany. Roztahovali se po celém chodníku. Otec mě tehdy bez řečí vzal za ruku a obešli jsme je po cestě.“

“The Germans summoned my mom to the Gestapo office. At that time they were doing this; they were summoning the Aryan spouses from mixed marriages and they let them choose – either they would get themselves divorced and everything would be alright for him or her, or they would stay married and bear the consequences. My mom then came home and she said: ‘I will not get myself divorced! I love dad. It is probably the will of God, happen what may.”

“We arrived home after summer vacation and I was already looking forward to seeing my friends and I went to the playground. There was a sign: NO JEWS ALLOWED and I turned back and I ran home and told my mom about it. My mom replied: ‘Just go there as if nothing happened, it does not concern you, you are not a Jew.’”

“The teacher of German was so zealous that when he entered the classroom and we stood up, he said: ‘Salute with the Aryan greeting.’ All students thus had to raise their right arms, but I didn’t raise mine, because I didn’t feel to be a hundred-percent Aryan. But he didn’t say anything to me.”