„Nepřestávej, i když se nedaří, jak někdy bude. Když se plahočíte do kopce, který se zdá být nekonečný, když finanční prostředky jsou nízké a dluhy vysoké a chcete se smát, ale musíte si povzdychnout. Když starost, péče vás tlačí dolů, odpočívejte, dokud musíte, a nikdy nepřestávejte. Může to být blízko, i když se to zdá daleko, vytrvat v boji, i když nejvíce jste zasaženi. Hano, život je zkažený a potřebuje dobré lidi. Budeš čestná a slušná žena a budeš požehnáním pro svět. Prosím, napiš mi,” kapitán Barney.
„Vidím, jak přijížděli tou ulicí Volšovskou na to náměstí v těch tankách, jo, tak… Mám jenom ty hezký vzpomínky. A takový ty vzpomínky, trošičku takový ne hezký, si nepřipouštím.“
Americkým vojákům nosila tvarohové buchty, v památníku uchovává jejich vzkazy
Hana Cihlářová, rozená Maršátová, se narodila 16. února 1934 v Sušici. Její otec Josef byl vyučený elektrikář a pracoval u elektráren. Matka Hana pracovala jako prodavačka v prodejně Elektro a v Kovomatu. V květnu roku 1945 zažila osvobození Sušice vojáky americké armády a na jejich krátký pobyt ve městě dodnes s láskou vzpomíná. Hana absolvovala gymnázium v Sušici a stala se vychovatelkou. V roce 1952 se vdala za Tomáše Cihláře. S manželem pracovali ve školách v okolních vesnicích – v Kadešicích, Nezamyslicích a Volšovech. Z kádrových důvodů nesměli působit přímo v Sušici, protože švagrová pamětnice se provdala do Spojených států amerických. Nakonec odešli pracovat do školy v přírodě v nedalekém Nuzerově. Od roku 2017 žila v sušickém domově důchodců. Hana Cihlářová zemřela v roce 2020.