Václav Drhovský

„Dostal jsem takové interní sdělení, že jsem se tehdy a tehdy zúčastnil protistátní demonstrace a že budu přeřazen na pracoviště podle potřeby podniku. De facto vyhozen z práce, ale ne ze Škodovky. Byla tam řada pracovišť, kde nikdo nechtěl dělat, protože se tam nedalo vydělat. Ještě tam byla věta: 'Pokud bydlíte v podnikovém bytě, budete z něj vystěhován. Pokud se nepodřídíte tomuto sdělení, budete předán státní prokuratuře.' Já jsem se podřídil a sedm měsíců jsem pracoval ve strojírně 1.“

„Měnová reforma byla 1. června 1953 a na dlouho prakticky ovlivnila můj život. Večer před tím, než začala měnová reforma, prezident Zápotocký ujišťoval národ, že měna je pevná a nic se nestane. A ona to nebyla pravda. Pamatuji si, že 1. června jsem opravoval nějaký stroj a najednou do lokomotivky přišel průvod lidí v montérkách s transparenty 'Vláda nás oklamala' a tak dále. ,Pojďte na náměstí,´ křičeli. Já a řada dalších kamarádů, ale taky tam už prostě hrály roli holky, jsme se k tomu přidali a šli jsme s tím průvodem na náměstí. Nevím, jestli jste četla nějaké dějiny. V Plzni byly jedny z největších demonstrací. Bylo tam tolik lidí, jako chodilo v Budějovicích na Prvního máje. Přišli jsme na náměstí a nikdo nevěděl co. Tam jsme koukali jeden na druhého. Tu a tam někdo něco řekl, já nevím co, to je jedno, že tam jedou nějaké posily. Stáli jsme tam téměř do 14 hodin. Před čtrnáctou hodinou vojáci z pravého křídla od Veleslavínovy ulice udělali rojnici a začali nás vytlačovat. Nebránili jsme se, protože jsme koukali jít taky domů. Byly tam připravené Tatry 101 a tam stál kordón lidí. Teprve později jsme poznali, že to byli ti, kteří chodili mezi těmi demonstranty, a kdo byl nejvíc agresivní, tak si ho pamatovali. Ukázali a toho hodili – ne hodili, musel nastoupit na Tatru a někam ho odvezli. My jsme šli ke Škodovce. Mysleli jsme si, že projdeme první branou a půjdeme do lokomotivky. Možná jsem měl zmínit, že Škodovka byla tak velká, že tam jezdily dva autobusy. Lokomotivka byla dost vzadu, takže to trvalo minimálně 20 až 25 minut, než se tam došlo. Jenže na té bráně už na nás čekali milicionáři. Čapli nás a ptali se: ,Odkud jsi? Kdo je tvůj mistr? Z které jsi dílny?´ Zkontrolovali to telefonem. Když to všechno zkontrolovali, tak nás pustili.“