Marta Ernyeiová

* 1944

  • „Byli jsme skutečně na StB několikrát vyšetřovaní. Nebylo to příjemné, někdy mi to připadalo až směšné. Ono je určitě rozdíl padesátá, šedesátá léta a sedmdesátá, protože mě… Já s tím bříškem jsem tam seděla a estébák říkal: ,Dobře, teď už skončíme a my vás pozveme ještě a kam půjdete teď?‘ Já jsem říkala: ,Jak kam půjdu? Domů půjdu.‘ ,Domů? A myslíte, že tam bude váš manžel?‘ A já jsem říkala: ,A proč by tam nebyl?‘ ,Třeba bude v Ruzyni.‘ Tak jsem se úplně na něho podívala a říkala si, že to snad není možné. Ten člověk ženě, která má miminko, narodila se 16. prosince [1975] Petra, a tohleto jí říká. Co je to za lidi?“

  • „Rodiče měli velmi mnoho přátel z oblasti ochotnického divadla, chodili tančit, baráčníci tam byli spolek a měli mnoho přátel. Po válce, v roce čtyřicet šest, když byly první volby, tak nebyli připuštěni k volbám a najednou se ukázalo, že mnoho jejich přátel takzvaných, kteří volili zřejmě komunistickou stranu, tak se na ně zle dívali, pomlouvali a rozhlašovali nepravdy, že jsou německá rodina, že žádali o německé přídavky a podobně. Nebyla to pravda, maminka z toho byla posléze nemocná, což jsem se dozvěděla až mnohem později, že byla v nervovém sanatoriu, byla vyhozena z práce. Tatínek nakonec docílil svého, protože psal na všechny strany, na úřady a v roce čtyřicet šest, po roce čtyřicet šest mu bylo československé občanství uděleno.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 28.09.2023

    (audio)
    duration: 01:59:33
    media recorded in project Stories of the 20th Century TV
Full recordings are available only for logged users.

Když uděláte v životě rozhodnutí, stůjte si za ním

Marta Ernyeiová, r. 1962
Marta Ernyeiová, r. 1962
photo: Archiv pamětnice

Marta Ernyeiová, rozená Tupá, se narodila 12. února 1944. Její otec František měl v té době německé občanství, protože přišel na svět ve Vídni. S rodiči se již v roce 1920 přestěhovali do Československa, ale občanství se mu podařilo změnit až po válce. Pro rodinu to znamenalo křivá obvinění z podpory Německa. Pověst si nevylepšili ani tím, že dávali veřejně najevo svůj nesouhlas s komunistickou stranou např. při volbách v roce 1948 nebo když bojkotovali povinné zemědělské brigády. Pro Martu to mělo důsledky; nedostala se na žádnou střední školu v Praze a musela jít studovat zdravotní školu do Teplic. Po maturitě v roce 1962 pracovala jako zdravotní sestra. Na jaře roku 1968 se rozhodla se svým budoucím manželem emigrovat do Anglie. Pomoci jim mělo, že se Ondřej Ernyei narodil v Londýně, kam jeho židovští rodiče před válkou emigrovali; po válce se vrátili do Československa. Marta se v Anglii za Ondřeje provdala a získala tak britské občanství. V roce 1975, kdy již měli jednu dceru a druhou čekali, se rozhodli vrátit do Československa. Protože byli v nepřítomnosti odsouzeni za opuštění republiky, museli žádat o prominutí trestu. Po návratu čelili řadě problémů včetně dohledu státní bezpečnosti. Po sametové revoluci začala Marta Ernyeiová pracovat díky znalosti anglického jazyka na izraelském velvyslanectví, po odchodu do penze deset let prováděla turisty po židovských památkách a i dnes je aktivní jako dobrovolnice. V době natáčení (2023) žila v Praze.