Byli jsme šeď národa, naše „vítáme svobodu“ byl prázdný termín
Download image
Antonín Hříbal se narodil 2. ledna 1967 v Berouně, vyrůstal v Rudné u Prahy. S matkou Jarmilou Hříbalovou žil u prarodičů Františka a Oldřišky Knappových v domku zahradníka v areálu zámecké zahrady. Otce Václava nepoznal, rodiče se rozvedli krátce po jeho narození, otec pak brzy zemřel. Že měl další tři děti, se pamětník dozvěděl až v dospělosti. Matka se znovu vdala, část dětství pak prožil pamětník na sídlišti v Příbrami. Jeho matka byla dělnice, pracovala například na dráze, ve stavebninách či masokombinátu, měla problémy s alkoholem. Antonín Hříbal chtěl být strojvedoucím lokomotivy, proto nastoupil na železniční učiliště, na obor elektrikář a elektromechanik pro stroje a zařízení. Jeho koníčkem bylo raketové modelářství. Po vyučení dělal revize elektrických lokomotiv v železničním depu Praha střed (Masarykovo nádraží). Povinnou vojenskou službu odsloužil u Pohraniční stráže, na hranici se ale nedostal, obsluhoval elektrocentrálu na Hlavní správě Pohraniční stráže v Praze. Po vojně na jaře 1989 se ve 22 letech stal nejmladším tramvajákem v Praze, jako řidič tramvaje prožil listopadovou revoluci i generální stávku. V polovině 90. let nastoupil do firmy ECS Tools, podílel se na výrobě EKG, pulzních oxymetrů či horkovzdušných pájecích souprav. Firma vyrobila také mikroakcelerometr, který byl umístěn na české družici Mimosa, jež měla zkoumat atmosféru Země. Později pracoval pro firmu ABW Sequana Tuning, která se věnovala „tuningu“, zvýšení výkonnosti aut změnami v řídícím programu motoru. V roce 2006 se s rodinou, manželkou Jitkou a třemi syny, přestěhoval na Tachovsko a nastoupil jako redaktor do Tachovského deníku. Momentálně (2023) dělá webového editora pro tři redakce (Sokolov, Karlovy Vary a Cheb). Ze své novinářské tvorby má nejraději video výlety, krátká komentovaná videa o pamětihodnostech a přírodě Tachovska, Domažlicka a Chebska, která začal točit během pandemie covidu.