The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Hisham Kassem هشام قاسم (* 1959)

• born 24.12.1959 in Tripoli, Libya

• in 1960 his family returned to Egypt

• attended the Egyptian Boys School in Alexandria until 1966

• in 1965 General Nasser’s regime nationalized the family’s property, his father subsequently fled to Libya

• in 1966 the family and Hisham follow the father to Libya

• in 1972 the family returned to Egypt with the promise of impunity and restitution

• Hisham Kassem studied English language and literature

• in 1992 he moved to Cairo, where he founded a press and translation agency

• became involved in the Egyptian Human Rights Organisation, which he chaired

• ran and financed the English-language periodical The Cairo Times from 1992 to 2004

• since 2004 he ran the independent daily Al-Masry Al-Youm, which was later taken over by businessmen close to the military

• in 2005, he was vice-chairman of the liberal Hizb al-Ghad party

• refused to cooperate with General Sisi’s regime in 2014, and has not been allowed to work in the media since

• arrested on 20 August 2023 and charged with insulting a public official

• went on hunger strike for 22 days and spent six months in prison

• attended the Forum 2000 conference in October 2024, interviewed by Memory of Nations

POZOR: TEXT V ČESKÉM JAZYCE NÁSLEDUJE PO ANGLICKÉM.

An advocate of objective reporting and a passionate newspaper editor, he is also a man with a belief in human rights and an interest in politics. This is Hisham Kassem, scion of a prominent Egyptian family. While his father, a judge and owner of extensive land holdings, was persecuted during the reign of General and President Gamal Nasser, Hisham spent six months in prison at the turn of 2023/24 during the mandate of the current military leader, General Abdallah Fatah Sisi. “It’s a shame,” he says. “It’s not just about me. There are many people like me in Egypt who could change the country’s development for the better. To have less misery, less suffering. A better economy, better health care. But as long as the army rules, it will not give up power on its own.”

Libyan monarch and General Nasser

Hisham’s grandfather was a wealthy and influential man from the province of Buheira in the northern Nile Delta, but his son, Hisham’s father Fayez, achieved even greater prominence. He studied law and became a judge in Alexandria. At the invitation of a family friend, the monarch of Libya, he went to Tripoli for a year to serve on the bench, “because it is improper to refuse the invitation of a monarch”. That is also where Hisham Kassem was born in 1959. But he grew up in Alexandria, where he also attended the elite Egyptian Boys’ School, a former British school where studies were conducted in English. But the family soon faced persecution from the military regime of President Nasser, a supporter of the Soviet Union. Grandfather’s land was nationalised by the military in 1965, and he himself was thrown under house arrest. His father was forced into early retirement at the age of 37, eventually fleeing the country with just five pounds in his pocket, and finding refuge once again with the Tripoli ruler. It was only through the intervention of the Red Cross that his family and little Hisham were then able to come to him.

Hisham Kassem lived in Tripoli until 1972. At that time, Egypt was already ruled by President Anwar Sadat, who guaranteed the Kassem family impunity and restitution of property, while the Libyan monarch was replaced at the helm by a dictator, Colonel Gaddafi.The family returned to Alexandria, although socially and economically it never achieved its former importance.But President Sadat did create at least the semblance of free market and political competition in the country after Nasser’s socialist experiment. Hisham studied English literature at university but soon discovered his life’s calling - a passion for the media and the press.

The Cairo Times

In 1992 he moved to Cairo, where he founded a press and translation agency. When he was commissioned to translate into English reports on the human rights situation in Egypt, and in particular on torture in Egyptian prisons, it opened his eyes. He became an active member and even chairman of the Egyptian Human Rights Organisation. He inherited some property and invested it in an English-language periodical called The Cairo Times. An influential and widely read magazine by its standards, it was economically self-sufficient and also provided verified and objective information. Not surprisingly, it faced pressure from the government of then President Hosni Mubarak. 

“There was a time when I was forbidden to print in Egypt. They did it by brute force. They called a printer and told him, ‘If you print Cairo times, we’ll come after you.’ When they come after you, it means the tax office, the labor office, everything. They’ll start inspections, they’ll probably find a problem and they can close your business,” explains Hisham Kassem. At the time, he had to print in Cyprus, and the printing sheets were brought there from the rates by messengers for $100. “When I couldn’t find a backpacker, I bought tickets myself. I landed in Larnaca, took a taxi to Nicosia, went straight to the printer, gave them the foils, went to the hotel, woke up in the morning, bought a clean shirt and went back to the printer. They then sent the prints by cargo and I took a taxi to the airport and flew to Egypt. And in many cases, they confiscated the cargos anyway. Which meant a lot of financial damage to me. But I persevered until it really wasn’t financially possible anymore. That was in June 2003. It broke my heart, I cried like a child.”

Al-Masry Al-Youm (Egypt Independent)

Although Hisham lost his fortune, he gained a reputation as a very capable media manager. It did not take long before he was approached by a group of private investors asking if he would like to run the fledgling Al-Masry Al-Youm newspaper, which under his leadership had established itself as an impartial and objective newspaper that was duly critical of both the government and the opposition. In this it was unique in Egypt and quickly gained popularity. One of the most explosive articles they published was a statement by the chairwoman of the electoral commission about how the 2005 presidential elections were rigged.

“Then my mother called me from Alexandria to say that there wasn’t even a copy to buy at their newsagent,” recalls Hisham Kassem. “I sent someone there to find out what had happened. He asked the newsagent: ‘Did they confiscate it?’ ‘No, sir, we sold everything out. Send another packet.’” Despite the commercial success, Hisham was expecting a phone call from the president’s office later that day with a quiet threat. The newspaper was then gradually taken over by military investors, and is now wholly owned by them and has been transformed into a mouthpiece for the regime. Hisham Kassem, of course, no longer works for it: ‘On the tenth anniversary of the newspaper’s founding, I still received an award for my contribution to its creation. I was not even invited to the twentieth anniversary.”

Lazoghli: Do not ever be a snitch!

Hisham Kassem’s entire publishing career has been accompanied by attempts by the Egyptian secret police to get him to cooperate in one way or another. He was regularly summoned to the Lazoghli building of the Ministry of the Interior, which also served as a torture chamber. He was clear after the first meeting. “I left and on my first visit I told my father what had happened. Since he was a retired judge and had been through these things himself, he gave me probably the best advice of my life: `Very soon they will want you to work for them. And that’s the worst thing that can happen to you, to be a snitch. Work against your colleagues when it comes to that.’” Hisham Kassem has always openly admitted to investigators that he is active in the field of human rights, but has also refused to provide information about his associates. He has always managed to withstand confrontation, but he has also never been subjected to violent methods.

Arab Spring

In addition to the media, Hisham Kassem was also involved in politics, serving as vice-chairman of the liberal Tomorrow Party (Hizb al-Ghad). In 2011, he tried to set up a media company with its own newsroom, funded by small shareholders who are harder to buy out. But his plans were thwarted by the revolution against Mubarak, one of many that have come to be collectively known as the Arab Spring. Cairo’s Tahrir Square has become a symbol of these protests, although in Alexandria, for example, the protests were even stronger. “It was a noble popular uprising, people could not stand it any longer”, says Hisham Kassem today. “But I asked, ‘Who is leading these people? Who is to be negotiated with?’”

After the fall of the regime, there was a general improvisation that brought the Muslim Brotherhood to power. It rejected coalition with secular forces and believed in the divine origin of its power. In 2012, their candidate Muhammad Morsi won the presidential elections, tensions and violence in society grew and the army had to step in again. On the surface, temporarily, with the promise of free elections. In reality, again for a long time, because in 2014 another general won the elections, this time Abdal Fattah Sisi. 

Accusation

After Sisi’s rise to power, Hisham Kassem had several lucrative offers from the regime. For example, he could have participated in the military takeover of the Egyptian news server run by Reuters, playing the role of a kind of white horse. Again, he refused. In 2023, he wanted to encourage the formation of a new party with other liberal politicians that would aim to achieve political freedoms and a market economy. There was also speculation that Hisham Kassem was going to run for president. Whether this was true or not, he faced a number of personal attacks in the government media, which built in particular on his involvement in the Middle East peace process. He was described as an American or Zionist agent, a “pro-peace-normalizer.”
When one of these attacks was led by former Labour Minister Kamal Abu Eita, Hisham objected to it on social media. He also wrote that the minister himself had faced investigations in the past on suspicion of corruption. While this was a true facr, the retaliation did not take long to come. Hisham Kassem was charged with insulting a public servant.

On 20 August 2023, he was summoned to the police station and charged there. The investigators began to pile a number of other charges against him, and they intended to release him only on condition that he pay a bail of five thousand Egyptian pounds. It was not much; a number of Hisham’s acquaintances were willing to pay the amount on his behalf, but he still refused on principle. “I won’t pay, I’m cleaner than Sisi and all his people,” he wrote on the nets, and another accusation was made. Another, completely fabricated accusation was that he allegedly assaulted police officers after his arrest. He had a moment of horror when, unpredictably, the officers took him from the holding cell and refused to tell him where: ‘It was half an hour of fear. I didn’t know where we were going. My mind was racing with thoughts of Jamal Khashoggi [the Saudi journalist who was quartered by oders of Crown Prince Salman]. You never know when someone’s nerves will snap and a dictator will make a stupid mistake. He will regret it later, but it will cost you your life.”

We know what you did. Welcome back!

Hisham stayed alive, though. He was kept in a filthy police holding cell with no contact with the outside world, bugs crawling around, the toilets were terrible. He decided to go on a hunger strike, not eating for 22 days. His friends and relatives, however, only learned of this symbolic protest when they confronted him in person at his trial. Eventually, however, Hisham gave in to the insistence of his wife, who had read somewhere that a hunger strike after three weeks could lead to irreversible brain damage. “I was scared of that. When you face a dictator, you need not only courage but also reason. Guts and brains,” Hisham Kassem explained why he backed away from the protest. “Today, I regret it.”

He was eventually sentenced to six months without parole and fined. In prison, he had to wait out without access to information both the Hamas attack on Israel on October 7, 2023, and the December presidential election that saw General Sisi take office for the third time. Although Hisham Kassem is free today (2024), as a convicted prisoner he is no longer allowed to stand in the Egyptian elections. He was released on 20 February 2024, in all secrecy so as not to cause a media furore. 

“They gave me my ID and said, ‘Shall we call you a cab?’ I said, ‘No, I want to walk.’ They wondered, ‘In that prison uniform?’ And I said, ‘I’m proud of it,’” Hisham Kassem recalls. “I wanted to walk. I needed to walk the streets, see people. I was only in prison for six months, which is nothing compared to my friends and colleagues who have been there for a decade or more. But I still needed to walk around, see people. And the pleasant surprise was that people came up to me, shook my hand and said, ‘We know who you are and what you’ve been doing. And we welcome you back!’”

It’s a shame. Hisham Kassem could have done - and still can do - a lot of good for Egypt. May the future allow him to do so.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zastánce objektivního zpravodajství a vášnivý vydavatel novin, zároveň člověk s vírou v lidská práva a zájmem o politiku. To je Hisham Kassem, potomek významné egyptské rodiny. Zatímco jeho otec, soudce a majitel rozsáhlých pozemků, byl pronásledovaný za vlády generála a prezidenta Gamála Násira, Hisham strávil na přelomu let 2023/24 šest měsíců ve vězení během mandátu současného vojenského vůdce, generála Abdala Fataha Sísího. “Je to škoda,” říká. “Nejde jen o mě. V Egyptě je spousta lidí jako jsem já, kteří by mohli vývoj v zemi změnit k lepšímu. Aby bylo méně bídy, méně utrpení. Lepší hospodářství, lepší zdravotní péče. Ale dokud vládne armáda, tak ta se sama od sebe moci nevzdá.”

Libyjský panovník a generál Násir

Hishamův dědeček byl bohatý a vlivný muž z provincie Buhajra na severu delty Nilu, ale jeho syn, Hishamův otec Fayez, dosáhl ještě významnější mety. Vystudoval práva a stal se soudcem v Alexandrii. Na pozvání rodinného přítele, lybijského monarchy, odjel na rok působit na soudcovskou stolici do Tripolisu, “protože odmítnout pozvání panovníka se nesluší”. Tam se také Hisham Kassem roku 1959 narodil. Vyrůstal ale v Alexandrii, kde také chodil na elitní Egyptian Boys´ School, někdejší britskou školu, kde probíhalo studium v angličtině. Rodina ale brzy začala čelit perzekucím ze strany vojenského režimu prezidenta Násira, přívržence Sovětského svazu. Dědovy pozemky vojáci v roce 1965 znárodnili, jeho samotného uvrhli do domácího vězení. Otec musel ve 37 letech do předčasné penze, nakonec utekl ze země s pouhými pěti librami v kapse a útočiště našel opět u tripoliského vladaře. Jen díky intervenci Červeného kříže za ním potom mohla přicestovat rodina a malý Hisham.

V Tripolisu žil Hisham Kassem do roku 1972. Tehdy již v Egyptě vládl prezident Anvar Sadat, který rodině Kassemově zaručil beztrestnost i restituci majetku, zatímco lybijského monarchu u kormidla nahradil diktátor, plukovník Kaddáfí. Rodina se vrátila do Alexandrie, i když sociálně a ekonomicky již nikdy nedosáhla původního významu. Prezident Sadat ale v zemi po Násirově socialistickém experimentu vytvořil alespoň zdání volného trhu a politické soutěže. Hisham vystudoval na univerzitě anglickou literaturu, ale záhy v sobě objevil životní poslání – vášeň pro média a tisk.

The Cairo times

Roku 1992 se přestěhoval do Káhiry, kde založil tiskovou a překladatelskou agenturu. Když dostal zakázku překládat do angličtiny zprávy o stavu lidských práv v Egyptě, a zejména o mučení v egyptských věznicích, otevřelo mu to oči. Stal se aktivním členem, a dokonce i předsedou Egyptské organizace pro lidská práva. Zdědil určitý majetek a investoval ho do anglojazyčného periodika s názvem The Cairo times. Na poměry vlivný a čtený časopis byl ekonomicky soběstačný a navíc poskytoval ověřené a objektivní informace. Není divu, že čelil tlaku ze strany vlády tehdejšího prezidenta Husního Mubáraka. 

„Byly doby, kdy jsem měl zakázáno tisknout v Egyptě. Docílili toho hrubou silou. Zavolali si tiskaře a řekli mu: ‘Jestli budeš tisknout Cairo times, půjdeme po tobě.’ Když po vás jdou, znamená to finanční úřad, úřad práce, všechno. Začnou kontroly, nejspíš najdou nějaký problém a mohou vám zavřít podnik,” vysvětluje Hisham Kassem. Tehdy musel tisknout na Kypru, tiskařské fólie mu tam ze sazby vozili poslíčci za 100 dolarů. “Když jsem nenašel baťůžkáře, koupil jsem si letenky. Přistál jsem v Larnace, taxíkem jel do Nikósie, rovnou do tiskárny, dal jim ty fólie, šel do hotelu, ráno se probudil, koupil si čistou košili a vrátil se do tiskárny. Oni ty výtisky pak poslali kargem a já si vzal taxík na letiště a odletěl do Egypta. A v mnoha případech to kargo stejně zabavili. Což pro mě znamenalo velké finanční škody. Ale vytrval jsem tak dlouho, dokud to už opravdu nepřestalo být z finančních důvodů možné. To bylo v červnu 2003. Zlomilo mi to srdce, brečel jsem jako dítě.“

Al-Masry Al-Youm (Egypt Independent)

Hisham sice přišel o bohatství, získal ale pověst velice schopného mediálního manažera. Netrvalo dlouho a oslovila ho skupina soukromých investorů, zda by nechtěl vést vznikající deník Al-Masry Al-Youm, který se pod jeho vedením vyprofiloval jako nestranné a objektivní noviny, které patřičně kritizovaly jak vládu, tak opozici. V tom byl v Egyptě unikátní a získal si rychle popularitu. Jeden z nejvýbušnějších článků, který publikovali, byla výpověď předsedkyně volební komise o tom, jak byly zmanipulované prezidentské volby v roce 2005. 

“Volala mi pak matka z Alexandrie, že u nich v trafice není ani výtisk ke koupi,” vzpomíná Hisham Kassem. “Poslal jsem tam někoho, aby zjistil, co se stalo. Ptal se trafikanta: ‘Zabavili to?’ ‘Ne, pane, všechno jsme vyprodali. Pošlete další.’” Navzdory komerčnímu úspěchu čekal Hishama ještě téhož dne telefonát z prezidentské kanceláře s tichou hrozbou. Deník poté začali postupně přebírat investoři z řad vojáků, dnes jim patří celý a obsahově se proměnil v hlásnou troubu režimu. Hisham Kassem už v něm samozřejmě nepracuje: “Při desátém výročí založení deníku jsem ještě dostal ocenění za zásluhy o jeho vznik. Na dvacáté už mě nikdo ani nepozval.”

Lazoghli: Nikdy nebuď udavač!

Celou vydavatelskou kariéru Hishama Kassema doprovázely snahy egyptské tajné policie přimět ho tím či oním způsobem ke spolupráci. Absolvoval pravidelná předvolání do budovy ministerstva vnitra Lazoghli, která zároveň sloužila jako mučírna. Měl jasno hned po prvním setkání. “Odešel jsem a při první návštěvě jsem řekl otci, co se stalo. Jelikož byl soudce v důchodu a sám si těmito věcmi prošel, dal mi asi nejlepší radu v životě: ,Velmi brzy po tobě budou chtít, abys pro ně pracoval. A to je to nejhorší, co se ti může stát, být udavačem. Pracovat proti svým kolegům, když na to přijde.’” Vyšetřovatelům Hisham Kassem vždy otevřeně přiznával, že je činný v oblasti lidských práv, ale zároveň odmítal poskytovat informace o svých spolupracovnících. Konfrontaci se mu podařilo vždy ustát, nikdy ale taky nebyl vystaven násilným metodám.

Arabské jaro

Kromě médií se Hisham Kassem angažoval i v politice, byl místopředsedou liberální Strany zítřka (Hizb al-Ghad). V roce 2011 se snažil založit mediální společnost s vlastním newsroomem, financovanou drobnými akcionáři, které je těžší vykoupit. Plány mu ale překazila revoluce proti Mubárakovi, jedna z mnoha, pro které se vžilo souhrnné označení Arabské jaro. Symbolem těchto protestů se stalo káhirské náměstí Tahrír, ačkoli třeba v Alexandrii byly protesty ještě silnější. “Bylo to ušlechtilé lidové povstání, lidé už nemohli dál,” hodnotí to dnes Hisham Kassem. “Ale já se ptal: ‘Kdo vede ty lidi? S kým jednat?’” Jeho obavy se brzy ukázaly jako opodstatněné. Po pádu režimu nastala všeobecná improvizace, která dovedla k vládě Muslimské bratrstvo. To odmítalo koalici se sekulárními silami a věřilo v božský původ své moci. V roce 2012 vyhrál prezidentské volby jejich kandidát Muhammad Mursí, napětí a násilí ve společnosti rostlo a musela se do toho opět vložit armáda. Na oko dočasně, s příslibem svobodných voleb. Ve skutečnosti opět na dlouhou dobu, protože v roce 2014 vyhrál volby další generál, tentokrát Abdal Fattáh Sísí. 

Obvinění

Po Sísího nástupu k moci měl Hisham Kassem několik lukrativních nabídek ze strany režimu. Mohl se například podílet na armádním převzetí egyptského informačního serveru provozovaného agenturou Reuters a sehrát tak roli jakéhosi bílého koně. Opět odmítl. V roce 2023 chtěl s ostatními politiky liberálního zaměření podnítit vznik nové strany, která by si kladla za cíl dosáhnout politických svobod a tržního hospodářství. Spekulovalo se také, že se Hisham Kassem chystá kandidovat na prezidenta. Ať už to byla pravda, nebo ne, čelil hned řadě osobních útoků ve vládních médiích, které stavěly zejména na jeho angažovanosti v blízkovýchodním mírovém procesu. Byl označován za amerického, respektive sionistického agenta, za “promírového normalizátora”. Když jeden z těchto útoků vedl někdejší ministr práce Kamal Abu Eita, ohradil se proti tomu Hisham na sociálních médiích. Napsal také, že ministr sám v minulosti čelil vyšetřování s podezřením na korupci. Byla to sice pravda, ale pomsta na sebe nenechala dlouho čekat. Hisham Kassem byl obviněn z urážky veřejného činitele.

Dne 20. srpna 2023 byl předvolán na policii, obviněn byl až tam. Vyšetřovatelé před ním začali kupit řadu dalších obvinění, na svobodu ho hodlali propustit jen za podmínky zaplacení kauce pěti tisíc egyptských liber. Nebylo to moc, řada Hishamových známých byla ochotna částku uhradit za něj, on ale přesto z principu odmítl. “Platit nebudu, jsem čistší než Sísí a všichni jeho lidé,” napsal na sítě a další obvinění bylo na světě. Další, zcela vyfabulované obvinění spočívalo v tom, že údajně napadl po zatčení příslušníky policie. Chvilku hrůzy zažil, když ho nepředpokládaně policisté odvedli z vyšetřovací cely a odmítli mu říct kam: “Byla to půlhodina strachu. Nevěděl jsem, kam jdeme. Hlavou se mi honily myšlenky na Džamála Chášukdžího [saúdskoarabský novinář, kterého nechal korunní princ Salmán rozčtvrtit]. Nikdy totiž nevíte, kdy někomu rupnou nervy a diktátor udělá hloupou chybu. Později toho bude litovat, ale vás to bude stát život.“

Víme, co jsi dělal. Vítej zpátky!

Hisham ovšem zůstal naživu. Ve špinavé policejní vyšetřovací cele ho drželi bez možnosti kontaktu s vnějším světem, kolem lezli brouci, toalety byly příšerné. Rozhodl se držet hladovku, nejedl celých 22 dní. Jeho známí a příbuzní se ale o tomto symbolickém protestu dozvěděli až při osobní konfrontaci při soudním procesu. Nakonec ale Hisham ustoupil naléhání manželky, která někde vyčetla, že hladovka po třech týdnech může vést k nenávratnému poškození mozku. “Toho jsem se zalekl. Když čelíte diktátorovi, potřebujete nejen odvahu, ale i rozum. Guts and brains,” vysvětloval Hisham Kassem, proč od protestu ustoupil. “Dneska toho lituju.”

Odsouzen byl nakonec na půl roku bez podmínky a pokutě. Ve vězení musel přečkat bez přístupu k informacím jak útok Hamásu na Izrael 7. října 2023, tak prosincové prezidentské volby, po nichž se generál Sísí už potřetí chopil mandátu. Hisham Kassem je dnes (2024) sice na svobodě jako pravomocně odsouzený, již ale v egyptských volbách nesmí kandidovat. Propuštěn byl 20. února 2024, ve vší tajnosti, aby to nevzbudilo mediální poprask. 

„Dali mi občanku a řekli: ‘Zavoláme vám taxík?’ Odpověděl jsem: ‘Ne, chci jít pěšky.’ Divili se: ‘V té vězeňské uniformě?’ A já na to: ‘Jsem na ni hrdý,’” vzpomíná Hisham Kassem. „Mně se chtělo jít pěšky. Potřeboval jsem se projít po ulicích, vidět lidi. Byl jsem ve vězení jen šest měsíců, což je nic ve srovnání s mými přáteli a kolegy, kteří tam jsou už deset let a déle. Ale i tak jsem se potřeboval projít, vidět lidi. A příjemným překvapením bylo, že ke mně lidé chodili, podávali mi ruce a říkali: ‘Víme, kdo jsi a co jsi dělal. A vítáme tě zpátky!’“

Je to škoda. Hisham Kassem by býval mohl – a stále ještě může – udělat pro Egypt mnoho dobrého. Snad mu to budoucnost dovolí.