Milada Kubíková-Šťastný

"Takže jsem si řekla: 'Tak co budu dělat? Je rok 1969, mám zůstat tady?' Dokonce jsem se pokoušela dostat místo v některém městě, hlavně teda v západních Čechách, protože jsem pocházela z Plzně, kde byly zimní stadiony. Poněvadž jsem říkala: 'Budu pracovat jako trenérka, budu učit tělocvik třeba na gymnáziu a budu trénovat naše bruslaře.' Ale poněvadž jsem nebyla z rodiny, která byla... Rodiče nebyli v komunistické straně a prostě nebyli jsme takzvaně v té skupině lidí jako členové komunistické strany. Takže já jsem nemohla dostat místo v nějakém městě, které mělo zimní stadion v západních Čechách. Takže nakonec jsem se rozhodla, že znovu podepíšu smlouvu s vídeňskou revue. Protože tehdy ta skupina, do které jsem měla jít, měla jet na turné po Americe a Spojených státech. A oni mě vzali zpátky do vídeňské revue. Já jsem tehdy jezdila po Evropě takovým malinkým Fiátkem, já jsem tomu říkala Bonbonek. To jsem nechala v Bruselu a letěli jsme potom do Spojených států, napřed teda do Kanady, první město byl Montreal v Kanadě. A pak jsme jeli dlouhé turné po celých Spojených státech a Kanadě. A pak jsem se rozhodla, že tedy zůstanu tam. Protože za ten rok, kdy jsem se vrátila, od roku 1968 do roku 1969, jsem viděla, že se ta politická situace vrací zpátky do té doby toho temna, toho těžkého komunismu těch padesátých let."