Květoslav Mašita

“Since I started talking about Amerika… first they demanded a few thousand of bikes, which everybody here laughed at, as it wasn’t possible. Then they asked for some igniters and again came up with some millions. There were people from the PAL factory, saying: “You are mad, this isn’t possible.” So they wanted to buy a licence. This was not possible at all. In this the policy was stupid. It’s a shame at that time we could have sold a lot. If the bike wins, everybody wants it. Eventually the bikes were even nice. We kept coming into the factory, asking for improvements. We were constantly arguing with the chief-engineer Křivka. And as we exercised pressure to improve the bike, it stayed on top for a long time. Once we made our own improvement. And this they did not like. We cut the frame on a bike delivered from the factory. We tried to make it lighter in winer, because the bikes were too heavy. I had to sign a protocol then that if anything happened to the bike, I was responsible.”

“Shortly after the Velvet Revolution when Václav Havel became President, I was invited into the Presidential Office… My task was to ensure escort of state visits on motorcycles. So at Dukla we assembled BMW bikes that were delivered in boxes. And then on the airport we used to train with the drivers. It lasted for a few months before the Castle Guard took over, before they found people. So we used to train in the evenings and we had to race as well.”

„Co se týká reprezentace, měli jsme tovární motocykly Jawa. Měli jsme to do Jawy kousek a tak jsme si je tam i připravovali. Měli jsme tam mechaniky, kteří za to odpovídali, ale my jsme si tam chodili dělat vychytávky. Motorky jsme znali do detailů a nebyl to problém. Motocykly, se kterými jsme odjeli sezónu, jsme pak odkoupili do Dukly jako tréninkové. Ty naše šly zase dál do středisek výkonnostního sportu k dalším jezdcům, kteří začínali.“

„Spadl jsem nesčíslně krát. To k tomu patří. Kdo nepadá, ten nezávodí. Ale myslím, že protože jsme sportovali i jinak, měli jsme těla taková festovnější a ohebnější. Těžko se to posuzuje. Kolikrát jsme spadl i hodně rychle a nic se mi nestalo. Měl jsme nejtěžší úraz před Šestidenní ve Špindlerově mlýně, kdy už jsme končili s tréninkem, sbírali jsme kolíky a já jsem ztratil rovnováhu, spadl jsem na rameno a prasklo mi pouzdro.“

„V té době jsme měli přípravu lepší než západní jezdci. Nejhorší je na tom to, že co jsme tady měli vybudováno – přípravu a střediska, tak to se po revoluci 1989 zrušilo a západní státy si to okopírovali podle nás. Takže oni mají to co my tenkrát, a my teď nemáme nic. To je bohužel asi dobou, ale věřím, že se to zase zlepší. Teď na tom ale proděláváme. Kluci dnes chodí žebrat o peníze, aby mohli jezdit.“ - „Proč se ten funkční systém rozpadl?“ - „Je to asi o penězích. Já když jsem dělal ještě na Dukle, tak pak přišlo nějaké politické rozhodnutí, že se ruší motoristé, jak v Dukle, tak i ve Svazarmu. A hlavní problém byl, že padly u nás fabriky. Jak strakonická ČZ, tak Jawa, a tím pádem tady nebyly motocykly. V té době si koupit motorku ze Západu bylo drahé. Dnes už takové rozdíly nejsou v cenách, ale stejně je motoristický sport i o penězích. Každý si to nemůže dovolit. Jezdí hodně mladých, ale platí to tatínci, kteří na to mají. Ten opravdový talent se ale těžko hledá.“

„Já když jsem jezdil, tak jsem žádné chrániče neměl. Na soutěž jsme měli takové plátěné oblečení, říkali jsme tomu letňáky. Na Šestidenní jsme fasovali takový nepromokavý oblek. V těchto dvou oblecích jsme objeli celou sezónu. Někdy bylo takové vedro, třeba v Itálii, že jsme jeli v tričku. Až ke konci začaly takové různé ochranné pomůcky na kolena, na ramena. Já jsem jezdil ke konci jen s těmi na kolena, protože když létalo kamení, bylo to příjemnější a v zimě v tom taky tak nezábla kolena. Ale taková ta brnění na ramena, já to osobně nesnášel, mně to vadilo. Když z toho uletím, můžu se aspoň nějak stočit a nepadnu jako šraňky. Já jsem si v tom brnění připadal jako že s v tom nemůžu ani hýbat. Každý na to má jiný názor, každý je teď obrněný, ale my jsme to nepotřebovali.“