Miloslava Müllerová

* 1932

  • „Ten [kočár]nám vzali a hodili ho do lomu. Potom, to už nevím přesně kdy, si naši také koupili auto. To bylo ještě předtím, než nás začali tak prohánět. Auto jim taky dělalo velké starosti. Nesměli jsme ho mít. Naši ho nakonec museli prodat, protože to už bylo pro ně moc, abychom měli auto. Kočár hodili do lomu a všechno se to zlikvidovalo. A potom, když maminku s bratrem vystěhovali, tak se k nám vrhli všichni, ti všichni dělníci a takový lidi, kteří nás potom neměli rádi, a všechno nám to tam pobrali, co tam zůstalo.“

  • ,,Pustili rozhlas a vykřikovali: ,Nepřátelé socialismu! Venkovští boháči a američtí imperialisti!´ Pořád dokola. Takové štvaní. Na mandelinku bramborovou jsme museli chodit každou neděli. Hledat mandelinku bramborovou. Povinně. A takové všelijaké věci si na nás vymýšleli.“

  • „Oni si dělali, co chtěli, protože všechno bylo jejich. Založili JZD u nás na třešňovce. Jednoho sedláka vystěhovali, který tam měl třešňovku, a tam zakládali to družstvo. Potom tam do něj honili ty druhé, další.“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 09.11.2023

    (audio)
    duration: 56:31
  • 2

    České Budějovice, 27.11.2023

    (audio)
    duration: 39:28
Full recordings are available only for logged users.

Naši rodinu úplně zničili

Miloslava Müllerová, 1950
Miloslava Müllerová, 1950
photo: Archív pamětnice

Miloslava Müllerová se narodila 27. prosince 1932 do rodiny sedláka Františka Růžičky. Rodina jejího otce sedlačila v malé obci Chlumec u Olešníku po několik generací. Výměrou svých polností 32 ha se po komunistickém převratu v roce 1948 stali kulaky a byli tvrdě postižení kolektivizací zemědělství. František Růžička odmítal jako několik dalších chlumeckých sedláků vstup do vznikajícího JZD. Za odpor byli postihováni likvidačními dodávkami. Jejího bratra Františka Růžičku ml. přiřadili k PTP, strávil dva roky práce v uhelném dole Barbora v Karviné. Domů se vrátil s podlomeným psychickým zdravím. Pamětnice nedokončila střední školu, protože chtěla po odchodu bratra na vojnu vypomoci rodičům na statku, kde po roce 1948 směli pracovat pouze rodinní příslušníci. V roce 1956 obvinili Františka Růžičku ze sabotáže a komunistická jurisdikce ho odsoudila k pěti letům v lágru, rodině vyvlastnila veškerý majetek a otce navždy vysídlila z okresu Týn nad Vltavou. Jejich hospodářství bylo zlikvidováno. František Růžička většinu trestu strávil v pracovním táboře Vojna nedaleko Příbrami. Miloslava Müllerová otce ve vězení několikrát navštívila. V roce 1955 se vdala a rodný statek opustila, až do roku 1989 nemohla najít dobré zaměstnání. Na rodný statek se vrátila až po roce 1989. Zkonfiskovaný majetek v 90. letech restituovali, ale nikdo v rodině již neměl o práci v zemědělství zájem, hospodářství prodali. Zemědělskou tradici, která se v rodině dědila po generace, komunistická totalita zničila.