Doc. MUDr. Zlatko Pastor Ph.D.

* 1960

  • „A pak nás dovezli do kasáren do Chebu, kasárna pohraniční stráže. A tam jsme šli k výslechu, a to bylo, to byla Státní bezpečnost, ta nás vyslýchala. A to, co mě nejvíce překvapilo v té době, bylo, že ten estébák na mě vyrukoval – já jsem šel jako první asi k tomu výslechu – tak poměrně agresivně, jako bych byl vlastně aktér toho únosu, který ho inicioval, nebo spoluviník těch Barešovců, jako jeden z nich, který se rozhodl, že, tak, že je pojedeme na Západ, že jsme byli domluveni. Abych se přiznal, nebylo to nikterak brutální. On po několika minutách zjistil, že jsem nějakej studenti, kterej je z toho vykulenej, tak a evidentně jsme nebyli domluveni teda na akci únosu, autobusu nebo fiktivního únosu a cesty do Německa. Tak pak se asi zklidnil a nechal si odvyprávět teda ten můj příběh, jak to vlastně bylo.“

  • „Tam byla nějaká hlídka Pohraniční stráže, tak se to jmenovalo, tak a tam byli nějaký dva záklaďáci se samopalama a nějaký lampasák, čili důstojník Pohraniční stráže, a oni [únosci], když je viděli, tak zastavili. Je zvláštní, že asi ta hlídka na to nereagovala nebo nevím, jak na to nereagovala, prostě zastavil ten autobus. A oni [únosci] zase, to vím z těch protokolů, protože jsem si to včera večer četl, řekli: ,Další!´ a přikázali mi, abych vyřídil té hlídce totéž, co měl vyřídit ten kamarád. Takže ten autobus přibrzdil někde poblíž tý hlídky, vystrčili mě ven, abych jim tohle řekl, a autobus pokračoval. No, a já vím, že jsem vystoupil, šel jsem k tý hlídce, byla tam opodál, to přesně nevím, ale to, co si teda barvitě vzpomínám, co má takový jako tragikomický nádech. Když jsem mluvil s tím důstojníkem – já nevím, jakou měl hodnost – tak jsem mu říkal, že ten autobus byl unesen, že míří k západní hranici a že ti únosci přikázali, aby ta hranice byla otevřená, nebo že budou teda střílet ty studenty. Tak on, přestože ten autobus byl už někde v dáli, on strhl tomu záklaďákovi, tomu vojákovi základní služby, ten samopal takhle z ramene a tak jako heroicky si ten samopal vzal, jako že by střílel, aby předvedl nějakou akci, i když ta akce nebyla vůbec třeba.“

  • „A my jsme právě zaparkovali s tím autobusem na parkovišti nějaké ubytovny u nějaké přehrady, nevím, jak se jmenovala, a oni [učitelé] šli vyřídit to ubytování. My jsme tam seděli v tom autobuse, asi jsme čekali, co bude, jak se budeme ubytovávat. Z lesa se vynořily tři takový postavy s nějakýma puškama, a co jsem si včera přečetl, to si nepamatuju, jedna byla malorážka, brokovnice a kulobrokovnice – něco takovýho existuje snad. A oni teda zamířili k tomu autobusu. Jeden se bavil s řidičem, u okénka stál – to jsem se zase včera dočetl z těch protokolů, to si nepamatuju. Ale to, co si pamatuju, že jsme se tak jako bavili, že to byly takový divný osoby, někdo tam říkal, že myslivci jdou, nebo lovci jdou, nebo něco takovýho, takže to byla taková jako relativně legrační záležitost. Ale legrace nás přešla, kdy ten jeden vstoupil do autobusu, nebo nastoupil na ty schůdky, což si pamatuju, a pamatuju si ten výstřel, jo, že vystřelil z jedné z těch zbraní.“ – „Jako do stropu?“ – „Ne, ne, vystřelil do vzduchu. On byl částečně venku a našlápl do těch schůdek, aby ukázal, o co jde, že nejde o nějakou legraci, tak vystřelil a vstoupil do toho autobusu. A oni se tam nějak rozesadili, pravděpodobně teda už tam byli všichni tři ti únosci – budeme jim tak říkat – a to byl takovej ten starej autobus, kde, myslím, veprostřed byl takovej hrb, tam byl asi motor nebo já nevím, co tam bylo. – „Taková ta kulatá Karosa.“ – „Tak, tak, tak a oni si vlastně sedli naproti nám a nařídili, že ta první polovina autobusu se odsune do zadních řad, což vyvolalo takovou trošku mírnou paniku a zmatek, protože ten autobus byl plný. Zase jsem se dočetl, že nás bylo 37, skoro 40 lidí, a tím pádem se ty sedačky musely obsadit dvojnásobně. No, a já jsem seděl uprostřed toho autobusu, tím pádem jsem se ocitnul v té první řadě, což bylo trošku nepříjemnější, protože oni ty zbraně namířili na nás. Takže to byl takový poměrně nepříjemný pocit, na který si taky pamatuju, že když na vás někdo míří třemi kulovnicemi, brokovnicí, není to zrovna příjemné. No, a rozjeli jsme se a jeden z těch únosců měl mapu, to jsem zase vyčetl, to si nepamatuju, a rozjeli jsme se k hranicím směrem na západ, protože, a to bylo jako pomezí, pomezí východního, západního Německa, Polska asi, tuším, takže jsme se vydali směrem na Západ.“

  • „Jednalo se teda o školní výlet, který měl být dvoudenní. Jeli jsme do Výmaru, Goethova města, a byly to sloučené dvě třídy třetího ročníku gymnázia. Myslím, že ten první den jsme byli v Karlových Varech na návštěvě a pak jsme měli přespávat u nějaké přehrady. A druhý den teda jsme měli jet do toho Německa a tam se asi projít po Výmaru a zase se vrátit zpátky.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 09.10.2023

    (audio)
    duration: 01:31:39
    media recorded in project Stories of the 20th Century TV
Full recordings are available only for logged users.

Z lesa se vynořily tři postavy s puškami. Myslivci jdou, křičeli jsme. Legrace nás brzy přešla

Zlatko Pastor, 2023
Zlatko Pastor, 2023
photo: Post Bellum

Zlatko Pastor se narodil 28. června 1960 v Benešově u Prahy. Vyrůstal v obci Senohraby, kde ukončil základní školní docházku. Poté nastoupil na gymnázium v Říčanech. V květnu 1978 jel se svými spolužáky z říčanského gymnázia na dvoudenní výlet do Karlových Varů a německého Výmaru. Dne 23. května jejich autobus nedaleko Jesenické přehrady u Chebu unesli bratranci Barešovi. V uneseném autobuse strávil asi hodinu, seděl v první řadě před únosci, mířili na něj zbraněmi. Poté ho Barešovi vysadili a nařídili mu, aby řekl pohraničníkům, že jejich autobus unesli a pokud mu neumožní průjezd na Západ, všechny v autobuse postřílí. Následující den ve tři ráno ho společně se všemi studenty vyslýchali v chebských kasárnách příslušníci StB. Gymnázium úspěšně ukončil a mezi lety 1979–1985 studoval na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Působil jako gynekolog, porodník a sexuolog. V roce 2023 žil nedaleko Ondřejova u Prahy.