The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Josef Škrábek (* 1928  †︎ 2023)

• Born on 23rd April, 1928 in Valeč near Karlovy Vary in a Czech and German family

• In 1938 - 1939 the family moved to Prague-Hostivař

• In 1944 - 1945 was deployed to forced labour as a lathe hand in Hostivař, and later to trench digging near Olomouc

• In 1948 - 1952 studied the High School of political and economic sciences in Prague, but could not finish the studies

• Worked as a planner and economist in Prague companies

• In 1958 arrested and sentenced to seven years for high treason

• In 1960 the first large amnesty also for political prisoners, released with a ten year condition

• In 1960 - 1968 in manual professions, apprenticed a locksmith

• In 1968 - 1969 was an editor of the magazine Obroda

• In 1970 - 1991 worked for an advertising section of the publishing Lidová demokracie – Vyšehrad, and as a tourist guide

Toto vyprávění je o Josefu Škrábkovi, který se narodil 23.4.1928 ve Valči u Karlových Varů.

Jeho otec byl pošťák a maminka byla švadlena v domácnosti.

Snažil se vystudovat obchodní akademii,ale poslali ho kopat zákopy,takže školu neodkončil.

V roce 1958 byl zavřený do vězení a odsouzen k 7 letům vězení.

V roce 1960 dostal amnestii,takže se mu trest zkrátil o 5 let ,ale dostal 10roční podmínku,která se mu také zkrátila o 5 let.

Vypráví nám o tom,jak bylo těžké dostat práci,protože nikdo nechtěl pracovat s velezrádcem,který byl ve vězení.

Ale přeci nakonec práci dostal jako seřizovač automatů,později dělal v redakci časopisu „Obroda“. V roce 1968 se časopis musel zrušit.

Poté dělal průvodce v němčině,kde se bál,že ho vyhodí.

Tato práce mu velice pomohla,byla velice poučná. Jak pan Škrábek řekl „Když on nemohl na západ,tak západ přišl k němu.“

Nadále nám vypráví o tom,že doba,ve které byl,byla doba radosti.

A proč? Vemte si,že když dnes přijdete do obchodu,z ničeho nemáte radost,protože všude všechno je.

V té době to tak nebylo.

Jednou když pan Škrábek jel na výlet se svými dcerami do Německa,tak byli v obchodě,kde jeho dcera spatřila regál plný kečupů,různých druhů.

V té době nic takového neznali.

Byli rádi když jim do obchodu jednou za čas přišli citrony,nebo pomeranče.

Nadále nám pan Škrábek vypráví o tom,jak vypadala Hanspaulka za Komunistů. Říkal,že na Bořislavce jsou pod kopcem hroby Němců a že je o tom natočený i film.

Nakonec se zmínil o dnešní době,vyprávěl o tom,jaký má názor na dnešní politickou situaci.