Judis Urbanová

* 1940

  • „Když jsme vyšly z bytu, z domova, tak maminka mi řekla: ‚Nic mi neříkej a na nic se mě neptej. Buď zticha.‘ Tak já jsem poslechla, protože jsem mluvila německy.“ – „A kdybyste nebyla zticha a mluvila německy?“– „Po válce to nebylo tak jednoduché. Byla tu po konci války protiněmecká nálada, tak to není divu.“

  • „Já jsem tam žila. Byly tam jeptišky. Vím, že pro mě přišly do pokoje – tam byly velké noclehárny pro ty děti – abych se oblékla. Já jsem se oblékla a ony mě vzaly k mamince. Když jsem šla po schodišti – tam je takové krásné schodiště, velké a široké – a viděla jsem tu maminku, tak jsem letěla k ní.“

  • „Mě tam [v Terezíně] našel člověk, který byl taky Žid, samozřejmě, ale byl u vykládání těch nákladních vozů, když přijel transport do Bohušovic. Ti staří lidé tam zůstali ve vlaku. Ten pán mě našel jako uzlík, zabalenou do nějakých hadrů. Brečela jsem, tak mě z toho transportu vytáhnul a vzal mě. Ten transport pokračoval dál, zřejmě do Osvětimi.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 24.04.2023

    (audio)
    duration: 01:30:13
    media recorded in project Stories of the 20th Century TV
Full recordings are available only for logged users.

Judis Urbanová, 2023
Judis Urbanová, 2023
photo: Post Bellum