Josef Vild

* 1952

  • „Pro mě to byla smůla, ale byl tam štáb lidí, kteří to dělali předtím a ti byli zklamaní. Ti na tom dělali celý rok a připravovali. Všechno bylo nakoupené, v Textilaně byl skoro čaj navařený. Tenkrát se to vozilo z Textilany, z kuchyně Plastimatu taky něco. Párky, pomeranče nakoupený. Prostě všechno kolem závodu bylo obstaraný. A pak se řešilo, jak to všechno vymyslet z hlediska lidí, ale už nevím, jak se to řešilo se startovným, jak se to vypořádalo vůči lidem. To je gros. Jizerskou 50 dělají lidi. Kdyby tam žádní nebyli, tak to není Jizerská 50. Pro lidi se dělá. Dnes se dělá pro špičku a pak mraky hobíků. Hobíci jezdili před třiceti lety a ti jezdí furt, to jsou kluci věrní lyžování.“

  • „To byl šok. Přijeli jsme v Rozvadově na hraniční přechod. Tam nás zkontrolovali, prošacovali. To byl ještě takový boční v lese v Rozvadově. Museli jsme na prvním odpočívadle zastavit a dýchat svobodný čistý vzduch. To bylo první, co jsme museli udělat. Ale šok to byl. Hlavně pro mladší kluky, kteří s námi jeli, to říkali, že to snad není možný. A horší to bylo zpátky. Každý auto narvaný rádii, walkmany, co tenkrát frčely, jogurty, a nevím čím vším, kazetami, ale normálními, ne pornokazetami. Celníci nás rabovali, co to šlo. Ale na nás si nepřišli. Vozili jsme s sebou kola a důmyslná skrýš byla, jak je sedlo, tam je trubka sedlovka, tam kolem šroubu smotaný západoněmecký marky a utažený, takže ti celníci to neodhalili.“

  • „To mně už bylo patnáct pryč. Měl jsem fichtla, pionýra jednosedadlového, a s kluky jsme honili pionýry. Už jsme měli takové zájmy, že jsme štelovali karburátory, vyndávali vložky z ventilů, aby motor co nejvíc řval. A pamatuju si třídu Zdeňka Nejedlého do Rochlic. Byl tam udělaný čerstvý povrch, dokonce nová betonka. A po čerstvý betonce jezdily tanky do města. A my jsme s kluky jezdili na pionýrech mezi tanky a říkali si, že je to báječný. Ale nechápali jsme v té době smysl okupace, až potom jsme si to uvědomovali. Co nás bude čekat, jsme nemohli tušit...“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 06.12.2023

    (audio)
    duration: 02:10:38
Full recordings are available only for logged users.

Jizerská 50 pro něj začala smolně. Dnes ho hřeje u srdce, kam až se dostala

Josef Vild, portrét z natáčení
Josef Vild, portrét z natáčení
photo: Post Bellum

Josef Vild se narodil 26. září 1952 v Oldřichově v Hájích v Jizerských horách, kam jeho rodiče Miloslav a Marie přesídlili na počátku padesátých let. V roce 1959 se rodina přestěhovala do Liberce. Pod Ještědem Josef Vild vychodil školu Na Bojišti a poté strojní průmyslovku. Dne 21. srpna 1968 mu bylo patnáct let. V první den okupace jezdil po tehdejší třídě Zdeňka Nejedlého s kamarády mezi tanky na motorkách. V roce 1965 vstoupil do TJ Lokomotiva do oddílu cyklistiky a věnoval se kolové. Přátelil se s bratry Pospíšilovými, trenéry a úspěšnými hráči kolové. Od roku 1981 působil ve výboru TJ Lokomotiva Liberec a v roce 1985 byl zvolen jeho předsedou. O dva roky později se po Josefu Jelínkovi stal předsedou organizačního výboru Jizerské 50. Pořadatele řídil až do roku 2001. Od roku 1999 je Jizerská 50 součástí prestižního seriálu Worldloppet. Celkem pořádal čtrnáct Memoriálů expedice Peru 1970. Slavný běh na padesát kilometrů se kvůli nedostatku sněhu nekonal celkem třikrát – v roce 1988, 1990 a 1998. Do roku 1989 pracoval v Libereckých vzduchotechnických závodech. Po revoluci působil jako personalista. V roce 2023 žil v Liberci. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky finanční podpoře ze Statutárního města Liberec.