Marie Vlková

* 1944

  • „Protože jak jsme dostávali ty dekrety různý, tohle bylo konkrétně k těm Kopáčkům, ty bydleli takhle přes silnici, měli rodinnej domek, tak tam naši dostali dekret – a ta paní Kopáčková řekla, že tam stejně toho nájemníka budou mít jenom do tý doby, než to praskne. Až prostě ten režim praskne a komunisti půjdou od moci, to se říkalo takhle. No a ta paní Vytisková, která měla o ten náš dům zájem, ona dělala předsedkyni bytový komise, tak maminku udala.“

  • „Ještě teďka kolikrát je mi do breku, nebo když třeba stojíme na mostě, já to pořád, vy mi to třeba nebudete věřit, ale já pořád to městečko vidím.“

  • „Horší bylo potom, když jsem vycházela ze školy, tak to mně bylo hrozně líto, že mi pan učitel řekl... Já jsem vycházela z osmý třídy, to byla osmiletá střední škola... Tak mi řekl: ‚Tobě může být úplně jedno, jaký budeš mít vysvědčení, ty se stejně nikam nedostaneš.‘“

  • „Vždycky vyšly nějaký zákony, že třeba ta živnost určitá smí mít, já teďka opravdu nebudu přesná, třeba 50 zaměstnanců. Tak tu zlikvidovali, že jo, znárodňovali. Pak to šlo postupně níž a níž, takže to došlo až tak daleko, že i tatínek tu pilu už nemohl provozovat, protože tam měl víc zaměstnanců, než bylo přípustný, takže ho zlikvidovali víceméně. No a různě zabavovali třeba zařízení, nebo traktor měl, že jo.“

  • Full recordings
  • 1

    Červené Pečky, 13.11.2022

    (audio)
    duration: 03:33:15
    media recorded in project The Stories of Our Neigbours
Full recordings are available only for logged users.

Vy mi to nebudete věřit, ale já to městečko pořád vidím

Marie Vlková
Marie Vlková
photo: Post Bellum

Marie Vlková, rozená Končelová, se narodila 2. října roku 1944 ve Stříteži. Když se po válce dostali k moci komunisté a začali mnohým lidem zabavovat majetek, znárodnění se nevyhnula ani rodina Marie. V roce 1951 přišli o pilu a veškeré stroje. Problémy jim režim nepřestal dělat ani později. Otec Marie Vlkové chtěl koupit dům v Dolních Kralovicích, ale národní výbor jim nechtěl dlouho udělit povolení. Dostali dekrety k nastěhování do domu některých sousedů, to ale rodiče odmítali, a tak jim přidělili v domě, který chtěli koupit, jednu místnost. Ve stejné době udala předsedkyně bytové komise matku za protistátní výrok, za který měla jít do vězení, ale naštěstí jí trest zrušili, jelikož byla těhotná. Politickému trestu se vyhnul i otec, který ze zdravotních důvodů nakonec nemusel nastoupit do uranových dolů. Jeho třídní původ byl ale důvodem, proč Marie Vlková nemohla studovat to, co chtěla, a musela se vyučit prodavačkou. Na začátku 60. let bylo všem občanům Dolních Kralovic oznámeno, že na místě obce vyroste přehrada Želivka a že se musí vystěhovat. S těžkým srdcem tak znovu opouštěli svůj domov a přihlíželi tomu, jak ho srovnávají se zemí a jak celá vesnice mizí pod hladinou vody. Přestože vznikly nové Dolní Kralovice na jiném místě, Marie Vlková a její rodina v nich žít nechtěli a zabydleli se v Červených Pečkách. Marie Vlková se ještě před stěhováním vdala a s manželem se jim postupně narodily dvě dcery. Po revoluci byla její rodina alespoň částečně v restitucích finančně odškodněna za majetek, o který přišli, a její matka byla rehabilitována. V době natáčení v roce 2022 Marie Vlková stále žila v Červených Pečkách.