Miloslav Zapadlo

„Bylo plánované hospodářství, Rusové dělali žigulíky a my bychom vyráběli něco lepšího? To nešlo. Táhlo se to dál a táta furt bojoval, aby se postavilo něco jiného než Škoda 120. Skončilo to tak, jak to skončilo. Začala se vyrábět ta poslední Škoda 120 před Favoritem a to už bylo špatné. Táta dostal důtku, že nedodržoval stranickou kázeň. Vždycky se to pak na něco svede. Můj táta neměl nikdy zapotřebí někomu něco šmelit, prodávat. Peníze ani nepotřeboval, v té době peníze nebyly k ničemu. Sehráli to na něj, protože jim překážel a nedodržoval stranickou kázeň. Hájek, šéf krajského výboru KSČ, dal podnět k šetření a poté už se to táhlo po stranické linii. Vždycky se něco najde… teď mu najdou milenku, dřív se to dělalo takhle. Můj táta odešel z AZNP a dva měsíce si poseděl na Ruzyni, a to bylo zrovna takové studené léto, tak říkal, že tam klepal kosu.“

„V té době jsem měl chalupu v Harrachově, každý den za každého počasí jsem absolvoval cestu Harrachov–Mladá Boleslav, Harrachov–Praha a to byl můj trénink. Potom jsme měli tréninkové Škody 130 RS na Rallye Monte Carlo. Bohužel některé úseky, třeba nahoře na Col de Turini, nebyly prohrnuté. Prohrnuli to až den před závodem. To jsme jezdili na oči. Mezi bariérami to ale bylo jednoduché, takže jsme se nějak potloukali. Vím, že první den jsem za to tahal víc, než se Jurovi líbilo, a pak jsme měli jednu velkou krizovku. Druhý den jsme hodně zvolnili a Vaškovi Blahnovi, který jel pravidelně, se podařilo vklínit před nás. Brali jsme to tak, že chceme dojet. Pak z toho udělali humbuk, jaký jsme byli fantastický. Já to jel jako každý jiný závod.“