Nechápu, jak mohli tak krutě zacházet s bezbrannými lidmi
Download image
Ladislav Zoubek se narodil 5. ledna 1949 ve Vlachově Lhotě do rodiny malorolníků Ladislava a Anděly Zoubkových. Jeho otec po znárodnění hospodářství nastoupil do nově vzniklého jednotného zemědělského družstva (JZD) jako závozník a nešťastnou náhodou zemřel, když se na něj při nakládání vysypal písek. Ladislav se vyučil strojním zámečníkem a jako sirotek místo na klasickou vojnu nastoupil na náhradní vojenskou službu, která tehdy v šedesátých letech obnášela devatenáct měsíců práce povětšinou na stavbách. Zbylých pět měsíců byl pak povinný vojenský výcvik v kasárnách. Ladislav dostal pro tuto službu umístěnku do brněnské Zbrojovky. Když v Brně dne 21. srpna 1969 probíhaly demonstrace jako připomínka prvního výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, Ladislav s kamarády šli nic netuše po práci na pivo. Na náměstí Svobody se stali svědky toho, jak policie demonstranty vytlačuje do bočních ulic za pomoci střelby a vodních děl. Rozhodli se dav opustit a vrátit se na ubytovnu. Večer se chtěli na místo vrátit. Zajímalo je, jak to tam vypadá a doufali v otevřenou restauraci. Místo toho je však spolu s dalšími lidmi zatkli příslušníci Lidových milicí. Všichni zadržení byli již na ulici surově zbiti a násilí pokračovalo i na policejní stanici. Ladislav spolu s kamarády a zbylými zadrženými si ráno vyslechli rozhodnutí, že je na ně uvalena vazba, protože při demonstraci házeli kamením po příslušnících Veřejné bezpečnosti. Ve vyšetřovací vazbě strávil Ladislav měsíc a soud, který následoval, jej, i jeho kamarády propustil na svobodu. Ladislav Zoubek si až do sametové revoluce 1989 nedovolil žádat po státu odškodné za nespravedlivé uvěznění. Když se těsně po pádu komunismu vypravil do Brna, aby s tím, co prožil, konfrontoval příslušné orgány, dočkal se pouze odmítnutí a výhrůžek. O další žádost o dosažení alespoň částečné spravedlnosti se již nikdy nepokusil.