Maria Sergijivna Cigankova, roz. Zbirun

„[Povstalci řekli – pozn. autora]: ‚Tobě dáme 24 hodin, aby sis vybrala [jiný dům – pozn. autora], a tobě dáme 24 hodin, aby ses nastěhovala. Nemysli si, že někde zůstaneš. Určitě jdi do svého domu. Protože abychom mohli jedné rodině pomoct, druhou rodinu musíme odsunout. Nikdo vám rodiče nevrátí, rodinu vaši vám nikdo nevrátí, tak se nastěhujte.‘ Tak jsem se nastěhovala a někdy přišli, tak jsem [jim – pozn. autora] musela udělat jídlo. Když jsem ho udělala, tak přišli do domu. A někdy jsem zanesla košík, tam v kůlně byl košík [s jídlem – pozn. autora].“

„Bylo nás pět dětí, šestý byl chlapec. Šest dětí. Otec sloužil v carské armádě na moři, na štábu byl písařem, a jak odsloužil pět let, přijel domů a vybrali ho starostou vesnice. Šest sedm let byl starostou vesnice. Potom u Pisnikiv tam byl kousek země, tam byl kousek země a děti se rodily, tak koupili na Ignatovce, přijeli tam, koupili les, nakorčovali a tam žili do roku 1943. A v roce 1943 celou rodinu zabili.“