Martin Adámek

„Vím, že na závěr naší vánoční akce, kdy účelem bylo chodit se svíčkou a někdo ji sfoukával, pak jste si ji musel zase někde zapalovat, tak jsme měli finále na Uhelném trhu. Tam se sešlo několik desítek dětí se svíčkami a najednou ze všech stran přijeli policajti s majáky. Odvezli mě do Bartolomějské a tam jsem jim musel vysvětlovat, co tam děláme, jak to děláme. Z toho výslechu si akorát jasně pamatuji, že jak ta hra byla triviální – prostě mít svíčku, nenechat si ji sfouknout, když si ji sfoukneš, tak zase od někoho musíš zapálit – no připadalo mi, že ta inteligence toho vyšetřovatele byla taková, že jsem si říkal, ještě že ta pravidla hry jsou tak jednoduchá a dokáže je pochopit. Kdyby to bylo něco složitějšího, tak bych tam asi zůstal. Říkal jsem si, ještě že máme takovou triviální hru a dokázali to i policajti pochopit, že to není žádný protistátní čin, ale prostě jen oslava Vánoc, že se děti sejdou a hrají si hru po městě. Samozřejmě pak museli na kobereček rodiče, vedoucí našeho oddílu, nebo my jsme byli pod tělovýchovnou jednotou, tak šéf jednoty.“