Karl Affenzeller

„Tehdy jsme jako děti navštívili jeden opuštěný statek, byl už polorozbořený, ale byly tam stroje a vozy. Vůbec jsme nedošli dovnitř a už tam stál pohraničník se psem a ptal se nás, co tam děláme. Tak jsme odpověděli, že jsme zvědaví. Bylo to v pořádku, ale řekl nám, že už tam nemáme chodit.“

„Moje babička pochází z Oppolz, dnes se jmenuje ves Tichá. Dříve se říkalo: ‚Když se ze Sudet z Čech do Rakouska oženíš, budeš hladovět.‘ U nás bylo hůře. V Cetvinách byl vždy velká slavnost. Většinou byl vždy na sv. Šebestiána – pojmenován po svatém. Tam se moji rodiče pravděpodobně seznámili. Nebyla to jednoduchá doba. Každý kdo měl zemědělství, byl soběstačný, těm se vždy dařilo dobře, měli co jíst. To u rodin zaměstnanců tak nebylo.“

„Ty výbuchy byly tak silné, že v Leopoldschalgu se říkalo: ‚Polévka se nám lila z mísy…‘ Tak silné otřesy byly. U nás to bylo také velmi silné a pak pravděpodobně díky stížnosti lidí byli české úřady vyrozuměny a pamatuji se náš celník říkal: ‚Zítra v půl druhé bude odstřel. Otevřete okna, aby se rázovou vlnou nerozbily okenní tabulky.‘ To byly odstřely v Cetvinách.“