Václava Austová

* 1944

  • „Vstoupil do telefonní budky, najednou tam zabrzdilo auto, vystoupili dva chlapi. Bylo na nich jasně vědět, kdo to je – estébáci. Vytáhli tatínka z budky a už ho vedli pryč k autu. A maminka jenom: ,Vašku, Vašku, kam tě vedou?‘ Tatínek říkal: ,Nevím‘. A odvezli ho pryč a maminka: ,No, to má za ty svoje řeči, on všude všechno říká. Říká všude pravdu, jak to je.‘ A tak kam? Kde? Tak jedeme domů, ty šli určitě k nám domů, tak jedeme domů. Tak jsme přijeli domů, byt vzhůru nohama, všechno převrácený. Ty museli být strašně běsný, protože tatínek tam na zdi v pokoji měl pana prezidenta Masaryka, pana prezidenta Beneše, Honzu Masaryka a ty leželi na zemi, rozmlácený sklo.“

  • „Druhá výzva byla, ať s nima mluvíme. Tak jsem s nima šla mluvit. Kočár, dítě jsem takhle strčila manželovi a šla jsem k tomu tanku. Když jste byli na vycházce s vaší paní učitelkou na Pražským Hradě, tak tam kde je to nejužší, na tom nejužším místě, než se dojde na Hradčanské náměstí, tak tam stál tank. Tak k tomu tanku jsem šla, protože na něm seděli vojáci, koukali, tak jsem na ně začala mluvit rusky. Učila jsem se asi deset let rusky, tak jsem s nima mluvila rusky a říkala jsem jim jako, že se tady nic neděje, že tady žádná kontrarevoluce není, že my chceme svobodu. No, a teď se začala ta hlaveň takhle na mě natáčet, tak jsem si říkala: ,A sakra, zastřelej, nezastřelej.‘ A říkám: ,A víte vy vůbec kde jste?‘ A oni mi říkali, že jsou v Paříži, že mají informace, že jsou v Paříži a že hlídaj de Gaullovo sídlo. Já říkám: ,Ale to vůbec není pravda.‘ No a když vylezl z tý kukaně ještě jeden se samopalem, tak jsem to vzdala.“

  • „Maminka měla doma malou osmiměsíční malou Vendulku a tatínek přivedl domů bandu zarostlých špinavých rusky mluvících vojáků. Maminka strachy zezelenala, držela mě v náručí, ruku měla připravenou, že kdyby po mně šli, takže mi zmáčkne pusu a jenom ten jeden se ke opravdu ke mně vrhnul a tatínek maminku nechal, ať hlavně ho nechá, že prostě je to hodnej člověk. A on mě vzal do náručí a plakal a plakal, že když odcházel do války, tak měl doma taky takovouhle holčičku. No, takže dostali pohoštění, napili se, umyli se a tatínek je vedl pryč, protože chtěli do americkýho zajetí, protože věděli, že když se dostanou do ruskýho, takže je okamžitě popravěj.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 25.01.2021

    (audio)
    duration: 01:39:25
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Mysleli si, že jsou v Paříži a hlídají De Gaullovo sídlo

Z filmu o Bedřichu Smetanovi - Z mého života, role Václavy Austové jako nejstarší Smetanovy dcery Žofinky (10 let)
Z filmu o Bedřichu Smetanovi - Z mého života, role Václavy Austové jako nejstarší Smetanovy dcery Žofinky (10 let)
photo: archiv pamětnice

Václava Austová se narodila 16. srpna 1944 v Praze. V dětství hrála v mnoha filmech a vedla pionýrský oddíl. Vystudovala pedagogickou školu. V roce 1968 se aktivně zapojila do protestů proti invazi armád Varšavské smlouvy. Kvůli tomu musela ze školství odejít a byl zrušen i její pionýrský oddíl. Za normalizace působila jako vychovatelka v družině. Je vdaná a má tři děti.