Frode Bakken

"Samozřejmě že venku vždycky stálo policejní auto. Janouch mi řekl, že to tak prostě je: 'Prostě vejdeš a nemůžou tě ohrozit, protože jsi norský občan, takže pro tebe z toho nebudou žádné problémy.' Zaklepal jsem na dveře a Jiří Hájek mi otevřel. Víte, on se naučil norsky za druhé světové války, když byl ve vězení v oblasti Hamburku, kde se pracovalo v noci, on spolu s norskými občany. Byl jazykový expert, tak se se mnou mohl bavit. V Norsku nikdy předtím nebyl, ale mluvil se mnou norsky. Nebylo to dokonalé, ale bylo mu naprosto rozumět. A tehdy řekl, že má takový velký problém se vzděláním Jana Hájka. Já jsem se s Janem v místnosti krátce pozdravil, ale pak odešel. Jiří Hájek říkal, že když měl jít Jan na gymnázium, tak ho odmítli přijmout, i když byl velmi chytrý student. Pak ho pozval Kreisky do Vídně a po tomto pozvání ho pustili na gymnázium do Prahy. Ale pak se začaly objevovat zprávy nebo náznaky, že se Jan na univerzitu nedostane, pokud jeho otec bude pokračovat v hnutí Charta 77."

"Během těchto let jsme žádali soukromé osoby, aby každý měsíc dávaly peníze, žádali jsme firmy, aby dávaly peníze, také obce, například Oslo. Obec Oslo dala 20 000 norských korun, což mohlo být přes 4 000 eur, 5 000 eur. Během těchto let jsme vybrali a poslali lidem z Charty 77 233 000 norských korun, což by dnes činilo asi 50 000 eur. Takže se nám podařilo vybrat nějaké peníze a také jsme udělali spoustu práce ve vztahu k médiím, Konůpek odvedl výbornou práci. Měl spoustu kontaktů a rozvíjel další kontakty. A měl své kontakty v hnutí Charta 77 v Praze, takže jsme zavalili norský tisk články, diskuzemi atd. To byla další velmi důležitá věc. A měli jsme výstavu zakázaných knih, která byla v univerzitní knihovně v Oslu. A pak, při desátém výročí Charty 77 v roce 1987, v lednu, jsme měli velký koncert v národním divadle, kde mluvil ministr zahraničí, mluvil předseda zahraničního výboru v parlamentu, mluvil Janouch, mluvil náš nový vůdce Torkel Opsahl, slavný profesor práv, ti všichni měli projevy. Hlediště bylo naprosto plné, asi 700 lidí. A mělo to velmi dobrý mediální ohlas. Svým způsobem to ukazovalo, že norská veřejnost velmi podporovala Chartu 77 a demokratické hnutí v Československu."