Morten Nielsen

"A pak v roce 1989 bylo 20 let po Janu Palachovi. Slyšeli jsme, že v Praze byla demonstrace, kde zase všechny zatkli, a Havel byl odsouzen na devět měsíců do vězení. A my jsme pro něj uspořádali setkání sympatizantů v Louisianě, což je největší muzeum moderního umění, kousek od Kodaně. Byli tam lidé, kteří byli v Praze a měli novinky, které mohli přinést, a pak majitel muzea, velmi sympatický člověk, nepamatuji si jeho jméno. Řekl: 'Všechno je zadarmo, máte moje muzeum, je tam sál pro 300 lidí.' Vzal několik svých pohlednic, krásných pohlednic všech obrazů, které měl, a na každé sedadlo jednu položil. Našli jsme adresu ruzyňské věznice, kde Havel seděl. Bylo to v dubnu 1989. Takže každý měl jednu pohlednici, každý měl tu adresu a prostě jsme jim řekli: 'Dejte tam známku, napište pozdrav a pošlete to.' Později jsem se od Havla dozvěděl, že dostal od vedení věznice velký pytel s těmito pohlednicemi. A za pár měsíců ho pustili."

"V témže roce se konala velká konference v Praze, kterou pořádala Mezinárodní helsinská organizace, což byl tehdy Karel Schwarzenberg, byl to Jiří Prečan, bylo to několik dalších lidí. A my jsme se měli dostat do Prahy, abychom se setkali se signatáři Charty 77. Měli jsme se sejít v hotelu Paříž v sobotu ráno v devět hodin, v místnosti, kde se podávala snídaně. V devět hodin přišel Havel a hned ho zatkli dva číšníci. Byli ovšem z Stb. Ale on ještě na poslední chvíli řekl: 'Hele, konference začíná. Já ji prohlašuji za zahájenou.' A pak ho odvedli. My jsme byli dost zoufalí, protože: 'Co teď máme dělat?' Šli jsme na ústředí komunistické strany. Tam byl naším vůdcem Dahrendorf, což byl filozof, anglicko-německý filozof." "Šli jsme do komunistické strany, nikdo se s námi nechtěl bavit. A pak Dahrendorf dostal dobrý nápad. Co kdybychom šli na ústředí tajné policie? V Bartolomějské ulici. Šli jsme tam všichni, bylo nás pětadvacet lidí z Francie, Holandska, taky z Anglie. A tam vyšel nějaký důstojník a řekl - ano, ano, vaši přátelé jsou tady, všichni jsou tady." "Jsou tady. S nimi se nepotkáte. Oni mají těžké období. A oni mi pak říkali, že stáli u zdi s obličejem... A pak prohlásil - když ale opustíte Československo, tak v okamžiku, kdy překročíte hranice, dostanu telefonát a pak budou vaši přátelé volní."