Daniel Balabán

„Ten strýc umění moc nerozuměl, pokud ano, tak jen zprostředkovaně. Dokázal se možná vyznat v klasické moderně, ale rozhodně ne v postmoderním malování, které jsem razil já. Šlechtí ho však, že mi posílal knihy. Díky němu jsem jich měl řadu. Muselo to tenkrát být dost i pro něj, protože tam tenkrát stál jeden titul kolem dvaceti, někdy i čtyřiceti dolarů. On ty peníze za tu knihu dal, i když to, co bylo uvnitř, pro něj bylo naprosto strašné. Vždycky mi psal, že mi to posílá jen s velkými obavami. Na druhou stranu asi věřil, že mi to k něčemu bude. Mám ty knihy dodnes, mám je strašně rád a znám v nich každou stránku, protože to pro mě znamenalo okno do světa. Posílal mi také literaturu. Mohl jsem si proto přečíst Ginsberga, Ferlinghettiho či Gregoryho Corsa v angličtině i přesto, že to později vyšlo v českém překladu. S těmito knížkami od něj chodila různá upozornění: ‚Prosím tě, to nečti, vždyť to napsal gay.‘ Nebo: ‚Chlapi o Ginsbergovi říkají, že to je Freedom Bullshit, ale já ti to teda posílám.‘“

„Vystavoval jsem na zrušeném autobusovém nádraží ve Strašnicích, kde jsem si musel postavit lešení, vyrobit umělé stěny, dovézt obrazy a pověsit je. Na vernisáž přišli zajímaví lidé z alternativní scény a také jakási delegace z KNV Prahy 10, která poručila dva obrazy sundat. Na čelní stěně visel modrý amazonský papoušek spoutaný řemínky na poli s květákem a hned vedle byl umístěn obraz Panenky Marie na Měsíci. Ty úřednice přišly na to, že to je vlastně takový kryptogram. Podle jejich výkladu ten papoušek znamenal pojem papež. Bylo to zrovna v době, kdy probíhala aféra, v rámci které nechtěl Husák s Jakešem pustit papeže k návštěvě Československa, a já jsem na to takovýmto rafinovaným způsobem reagoval. Nakonec to dopadlo tak, že jsem sundal pouze tu Pannu Marii, a papoušek tam zůstal.“