Mgr. Pavel Bártek

„Bylo to plenární zasedání okresního výboru KSČ. Nějakým omylem si nás objednali jako kulturní vložku. Netušili, že si objednali dvouhodinové představení bez přestávky, ve kterém vystupuje symfonický orchestr, pěvecký sbor a promítají se válečné filmy. Mysleli si, že zazpíváme pár písniček a pojedem a bude oběd. Nebylo tomu tak. Přijelo pět autobusů. Vystavěli jsme si scénu, pustili jsme válečný film a skoro dvě hodiny s žílama na krku jsme zpívali ruské válečné písně. Oni zatím čekali na oběd v sále. A vrcholem bylo, že když už tedy bylo zřejmé, že se nedočkají, že to opravdu nejde přerušit, tak poobědvali během našeho krvavého válečného zpěvu. Nejprve jedli hovězí polévku s knedlíčky - to bylo šest set delegátů, konference stranická - potom řízky a na závěr byla káva. My jsme pořád ještě zpívali. Bylo to velmi kuriózní.“

„V průčelí byla spousta prosklených dveří, na které jsme zevnitř nalepili všechny materiály, co jsme přivezli. Svolávali jsme lidi telefonem, aby si to šli přečíst, takže kolem kolem toho J-klubu chodili lidi, četli si to, takže tam se korzovalo. Vedle byla policejní stanice. Po nějaké chvíli se k nám začali příslušníci dobývat, ale my jsme neotevřeli. To byly vlastně první kroky. Večer jsme šli na náměstí, tam už od pondělka chodili místní revolucionáři. To byl právě Mirek Urban, Vlastimil Šimík a ještě další. Ti tam byli, takže my jsme tam zapadli. Přitom já nejsem táborový řečník, takže jsem se řečnění neúčastnil. Nicméně jsme jim dali informace. Kamarád Ivan Junášek byl odvážnější než já, takže pozval to shromáždění z náměstí do J-klubu. Já se přiznám, že jsem se trošku bál, ale on se nebál a řekl: 'Pojďte, příště se sejdeme v J-Klubu.' No tak jsme šli. Další shromáždění už bylo větší a uskutečnilo se v J-klubu, protože byla zima, listopad. Tam už bylo 200 lidí. A zatímco na náměstí se do té doby scházely desítky lidí, v tom J- klubu už nás bylo hodně. Podařilo se nám někde také sehnat videokazetu ze 17. listopadu na Národní třídě, kterou jsme tam lidem promítali, protože oni k tomu neměli přístup. A tam se ustavilo Občanské fórum.“