Mně těch dětí bylo strašně líto, proto jsem to udělala
Květoslava Bartoňová, dívčím příjmením Axmanová, se narodila 7. března 1928 v Olomouci. V místní části Neředín zažila na konci druhé světové války dramatické boje o město. Rodina jako jediná v ulici odmítla evakuaci. Zatímco Němci drželi obranné postavení v zákopech přímo na jejich zahradě, sovětští vojáci útočili z okna vedlejšího bytu. Čtyřčlenná rodina Axmanových tyto dramatické chvíle zažila zabarikádovaná ve sklepě. Krátce po válce se pamětnice jako studentka Učitelského ústavu v Olomouci se sbírkou šatstva a dalších potřebných věcí dostala do Údolí smrti na Slovensku, kde se v roce 1944 odehrávaly nejtěžší tankové boje Karpatsko-dukelské operace. Setkala se tam s nesmírnou bídou lidí ve zcela zpustošeném kraji, a přestože jí bylo pouhých osmnáct let, rozhodla se pomoci. Pod záštitou Československé společnosti zařídila převoz a roční pobyt pětačtyřiceti dětí v Olomouci, část z nich zůstala na Moravě na trvalo a několika sirotků se ujali adoptivní rodiče. Pamětnici i její blízké těžce postihlo období komunismu. Květoslavu Bartoňovou pro její poměr k režimu často přeřazovali do malých venkovských škol. Rodině jejího manžela Miloslava komunisté znárodnili v Jedlí tkalcovnu bavlny a tetu, řeholní sestru Annu Axmanovou, komunistický režim ve vykonstruovaném procesu Witková a spol. odsoudil na šest let vězení. Na konci osmdesátých let minulého století zemřel Květoslavě Bartoňové na rakovinu v šestatřiceti letech jediný syn Miloslav. Pamětnice je dodnes přesvědčena, že to souviselo s výbuchem černobylské jaderné elektrárny. Její syn totiž tehdy zrovna pracoval jako instruktor lyžování na svazích Jeseníků, v oblasti nejvíce u nás zasažené radioaktivním spadem. Květoslava Axmanová zemřela v roce 2017.