Věra Bartošková

"To bylo mimořádné v tom posledním ročníku, to už probíhaly ty demonstrace. V posledním ročníku už otevřeně mluvili lékaři. To byla síla, protože otevřeně mluvili, že mají plné ordinace, jaký to [životní prostředí] má vliv a dopady. Kdokoli takto otevřeně vystoupil, tak riskoval, co bude dál. A to jsme riskovali i my. V té redakci to bylo dramatické, měli jsme kromě časopisu pod sebou i rozhlas, kde jsme zveřejňovali informace. Byli jsme pod městským úřadem, ale byli jsme i s lidmi, takže jsme hlásali o celém tom dění. A dostávali jsme se do ostrého střetu s radnicí. A já říkala, že jdeme s lidmi. Bylo to aktuální. Byly tam momenty, kdyby se to nezvrtlo, tak já mohla přijít o práci. Například mi zavolali z města a řekli, že k organizacím, které mají pod sebou, dávají milicionáře, aby chránili je i nás. A já řekla, že milicionáře nechci. I když jsme byli kolektiv sevřený, dobrý kolektiv, nikdo si to netroufl rozhodnout. Přišli se za mnou zeptat, co mají dělat. Takže já jsem to rozhodla."

"V kulturním domě jsem dělala tehdy, tam jsem dělala vedoucí v Duchcově. Tehdy tam malovali prostory kulturáku a malíři vzali portrét Lenina a dali ho na pánský záchod. Byla z toho šílená aféra, protože to tam jeden z těch představitelů komunistů rozvířil. Já si říkala, podle toho, jak to všechno probíhalo, že být padesátá léta, tak bych šla pod gilotinu. Byla to aféra neuvěřitelná. Pozvali si mě, bylo tam asi 20 lidí, bylo to moje první zaměstnání tady na severu. Udělali ze mě vyvrhele totálního, prý jak jsem si to mohla dovolit a doslova na hodinu mě vyloučili z práce. Tehdy mi ale paní na městském úřadu poradila, sama od sebe, že byl zákon, že když máte malé děti, tak vás nemohou vyhodit z práce na hodinu. Tak to šlo k soudu. A co nastalo? Ti malíři napsali úžasný dopis, že to není pravda, že bych ho tam – Lenina – dala, že ho tam dali proto, že ho chtěli uchránit, protože se malovalo na chodbách. Že to byl dobrý počin a že vůbec nevědí, proč se tam toto odehrává. A že já s tím neměla nic společného. Ten dopis mě zachránil, ti malíři tam byli podepsaní. Tak proběhl soud, kde byla jen zástupkyně úřadu a nakonec to vyřešili tak, protože uplynuly měsíce od té výpovědi, že mně museli vrátit peníze a vzít zpět, ale já řekla, že tam už nenastoupím."