„Když žijete v takových podmínkách, a teď se můžete zeptat: ,Proč jste nepodepsal Chartu?‘ Jednak, popravdě řečeno, věděli jsme, že něco takového je, ale nikdy jsme k tomu nepřišli, a nevím, jestli bychom to udělali z hlediska toho, že jsme měli dvě malé děti a že člověk žije proto, aby život v dětech předal někam dál. Ne aby děti pak dostaly zákaz, že nesmí chodit do školy, nesmí studovat a nesmí to a ono. Možná máte právo si myslet, že to byla srabárna, ale to byla od většiny národa. Co jsem nikdy nepodepsal, tak jsem samozřejmě nepodepsal, i když to šlo, tak to byl vstup do komunistické strany. ,Budeš mít lepší postavení, udělají tě šéfem.‘ To jsem řekl, že na to se necítím, že to je příliš velká odpovědnost. To jsem si tenkrát vymyslel, oni stejně věděli, že to je jen úhybný manévr.“
„Já bych potom ten rok 1989 považoval za daleko větší spásu, než jsem ho bral teď, přestože jsem ho bral jako velikou spásu. Jestli mi rozumíte, co tím chci vyjádřit, ten pocit svázanosti a takové poníženosti… Já i manželka, naši kamarádi, jsme se věnovali sportování, to byli lidi stejného ražení, ale z hlediska pozice ve společnosti jsme byli lidi druhého řádu. My jsme nebyli ti, kteří mohli do něčeho mluvit. Nebo když už jsme se někde ukecli, tak jsme z toho měli problémy a museli se z toho vymlouvat.“
„Tím heslem ,Pojďte za mnou, budeme se mít líp‘ se snad od biblických dob dá ovládat, strašná spousta lidí na to skočí. Každý z nás by se chtěl mít lépe. Když vám někdo tvrdí, že když půjdete s ním, že se budete mít lépe, tak vy, děvčata, na to moc nevěřte. Protože člověk se má tak, jak si to především zařídí sám. Věří sám sobě, jaké má schopnosti a znalosti. Věřte především sami sobě. To je moje náboženství, jestli mi dovolíte, abych tohle řekl.“
Ing. Richard Barvínek se narodil v roce 1931 do rodiny úředníka, sociálního demokrata. Vystudoval Stavební fakultu Českého vysokého učení technického v Praze a specializoval se na geotechniku. Po absolvování školy přijal zaměstnání na východním Slovensku, kde v rámci ministerského úkolu řešil stavbu železnice. Po návratu ze Slovenska, kde pobýval dva roky, a absolvování vojenské služby dostal nabídku odjet na Kubu jako stavební expert. Odcestoval spolu s manželkou, která se zabývala hydrogeologií, a synem, k němuž později přibyla i dcera, v roce 1965. Richard Barvínek s rodinou strávil na Kubě tři roky, do Československa se vrátil na podzim roku 1968. Manželé Barvínkovi zvažovali emigraci, z rodinných důvodů ale zůstali v Československu. Do zahraničí vyjížděl Richard Barvínek s rodinou i v sedmdesátých a osmdesátých letech. Jako odborník v oboru geotechniky pobýval především v zemích Latinské Ameriky (Peru, Kolumbie, Belize), ale i jiných (Alžírsko, Jordánsko). Své profesi geotechnika se věnoval do pozdního věku a zůstal aktivním sportovcem. Richard Barvínek zemřel 10. září roku 2020.
