Slováci a Maďaři, do války jsme byli jako jedna rodina
Download image
Zlata Bednářová se narodila 8. dubna 1931 na Slovensku ve vesnici s tehdejším názvem Lot (po válce přejmenovaná na Veľké Lovce), v okrese Nové Zámky, do slovensko-maďarské rodiny jako Aurelie Korpášová, později se nechala přejmenovat na Zlatu. Maminka Gizela pocházela z vesnice Čechy nedaleko Veľkých Lovců. Tatínek Josef Korpáš měl obchod se smíšeným zbožím a hospodu ve Velkých Lovcích. Zlata byla nejstarší ze tří sester. Doma mluvili maďarsky i slovensky a uměli také německy, za svůj rodný jazyk považuje maďarštinu, kterou mluvili její prarodiče, maminka i maďarská služka, která u nich za války žila. Rodina byla silně věřící, hlásili se ke kalvínství. V letech 1938–1945 Veľké Lovce spadaly do území okupovaného Maďarskem. Válka se ale jejich vesnice takřka nedotkla. Zlata vychodila obecní školu ve Veľkých Lovcích, navštěvovala také měšťanku v Nových Zámcích. Po otcově předčasné smrti ve svých necelých 17 letech prodávala v rodinném obchodě. Po roce 1948 jim obchod sebrali komunisté. Zlata poté krátce pracovala v Želiezovcích jako vedoucí obchodu, pak ji přeložili do Nitry na podnikové ředitelství a jako inspektorka měla na starosti 29 vesnických obchodů. Ve svých cca 20 letech se rozhodla odejít do Prahy, která tehdy lákala mnoho jejích vrstevníků. Dostala práci v potravinách na Zbraslavi, v polovině 50. let se zde provdala za malíře pokojů Jaroslava Bednáře. Poté žili šest let na Slovensku v Nových Zámcích a opět se vrátili na Zbraslav, kde Zlata Bednářová bydlela i v době natáčení v roce 2022. Pracovala 25 let jako vedoucí v radlické mlékárně a byla též turistickou průvodkyní po Slovensku a Maďarsku. Vychovala dceru a syna.
