Jindřich Benda
* 1922 †︎ unknown
-
„Já když jsem se dozvěděl, že otec je v zahraniční armádě, tak jsem potkal v Užhorodě na korze československého důstojníka, tak jsem ho oslovil. Mluvili jsme spolu a všechno mi řek, kde otec je, a tak dále. A já jsem se ho ptal, jestli bych mohl vstoupit do armády, do tý Svobodový zahraniční. A on říká, že to nejde v Užhorodě, protože tam není náborová kancelář, že bych musel jet do Chustu. Tak jsem se odhodlal a jel jsem do Chustu a tam jsem v prosinci 1944 vstoupil jako dobrovolník do československé zahraniční armády.“
-
„My jsme z toho lesa byli vytlačeni a ustupovali jsme proti kopci - do kopce teda - a jak jsme uměli nejrychleji. Já jsem měl u boku přivázanou takovou tornu a v ruce jsem měl ten automat. Když jsem ucítil zezadu ránu do předloktí, tak mi zbraň vypadala z ruky, tak jsem si ji vzal do druhý, a ještě jsem vytáhl nůž, a ten batůžek, co jsem měl přidělanej k boji, jsem uříznul, aby mi nepřekážel, a pokračoval jsem v ústupu, až jsem se dostal až nahoru, kde jsem byl mimo dostřel, a tam mě teprve ošetřili. Zavázali mi ruku a odevzdal jsem zbraň a šel jsem potom pěšky přes to zázemí, až do toho mecsanbataliónu, kde mě přijmuli do léčení, v tom mecsanbataliónu mě okamžitě, jak to šlo, operovali. Operovali mě ve školní třídě na lavici bez umrtvení.“
-
„My jsme útočili na německou pozici, která byla skrytá v lese, a když jsme došli na okraj lesa, tak oni nám začli klást odpor. A my jsme to poznali podle toho, jak… ono proti sobě jsem viděl záblesky střel anebo kuličky, který lítaly kolem mě a zapichovaly se do toho jehličí. Tam jsme se potom zastavili. To jsem si všiml, že přede mnou byl voják, mladej kluk, kterej měl ruskou pušku. Jestli to byla vintovka, nebo jiná, to nevím, ale která mu nefungovala. On musel kamenem vždycky ten závěr odjistit, vyhodit náboj, dát novej. Takže měl s tím hodně starostí.“
-
Full recordings
-
Praha, 18.09.2002
(audio)
duration: 18:49
Full recordings are available only for logged users.
Každý režim je lepší než válka
Jindřich Benda se narodil 7. července 1922 v Užhorodu, kde nastoupil na gymnázium. Po vpádu maďarských vojsk do Podkarpatské Rusi utekl a začal žít v Praze, kde posléze dokončil gymnaziální kvartu a nastoupil do učení v nuselském pivovaru, kde se vyučil sladovníkem. Po roce 1942 se vrátil ke své nemocné matce do Užhorodu a později pracoval v maďarském pivovaru v Budapešti. Jeho otec působil v československé zahraniční armádě. Poté, co Podkarpatskou Rus ovládla v roce 1944 sovětská armáda, přihlásil se Jindřich Benda k 1. československému armádnímu sboru. V jeho řadách se podílel na osvobozování Slovenska. Při jednom z vedených útoků byl před Velikonocemi roku 1945 postřelen a poté se léčil v popradské nemocnici. Po válce krátce sloužil ve strážním oddílu v kasárnách v Praze-Pohořelci. Dne 9. června byl demobilizován.
