František Beneš

„Po tom únoru [1948] v květnu byly volby. A z komunistického sekretariátu už večer před volbami chodili úředníci. Chodili po Hruškách a vyhrožovali, aby lidé volili jednotnou kandidátku. Skutečně vyhrožovali, co jim všechno udělají, a starší generace z toho měla úplně strach. Z druhých stran, třeba lidovci nebo sociální demokraté, dělali proslovy, aby lidi podpořili jednotnou kandidátku. A to byli komunisti, že!?“ – „Ale tak ještě se dal hodit bílý lístek, myslím.“ – „Jo. Buďto volili jednotnou kandidátku, nebo bílý lístek. My kluci, už nám bylo po dvaceti letech, co jsme nebyli komunisti, jsme volili bílé lístky. No ale porota, co to kontroluje, to byli všichni komunisti. Tam nebyl z jiné strany nikdo. A komunisti volili veřejně, nechodili za plentu. A kdo šel za plentu, tak viděli, že volí bílý lístek. Bílý lístek nebyl stejně nic, ale ukázal, že s tím nesouhlasí.“

„Asi v jedenáct hodin přišli Rusi. Čekali jsme na ně u jednoho kamaráda. Nás bylo asi pět kluků tak po těch šestnácti rocích. Došli dva Rusi, tací mladí, výzvědná hlídka. Ptali se: ‚Jsou tady Němci?‘ – ‚Nejsou.‘ Tak jsme jim dávali něco napít, jsme jich přivítali, našich bratrů. Ne, fajn!? Rusi nechtěli nic pít, napili se jenom vody a povídají: ‚Všecko si schovejte, protože naši vojáci vám všecko seberou,‘ to povídaly ty hlídky. No jo, ale Rusi – obyčejní vojáci tam už za hodinu anebo za dvě už byli a všecko brali. Za dva dny nebylo v celých Hruškách seno, protože přivedli milion koní a Hrušky byly nacpané vojáky. Neparkovali někde venku, ale v dědině. Cesty si dělali přes zahrady a tak. Všechno sebrali a všechno sežrali. My na ně máme špatné vzpomínky doteď.“

„Po tom únoru jak to bylo, no tak to byla úplná hrůza. No, a potom byly volby, hned po únoru někdy v létě. A to už byla jednotná kandidátka. To byli komunisti, a kdo nechtěl volit komunisty, no tak volil bílý lístek. Jenomže bílý lístek, to nebylo na nic, to nebylo nic, to byl akorát takový protest. No, a my kluci jsme tenkrát byli po dvaceti rokách, tak po většině jsme volili všichni bílé lístky. Tehdá ti kluci byli takoví bojovnější.“

„Brácha ten se zase chtěl dostat do té Kanady. On si dokonce požádal, aby mohl vyjet. To šlo nějak si požádat, ale stejně to k ničemu nevedlo. Nikoho nepustili stejně. Ale mohl si požádat, tak to nějak bylo. No, tak mu to zamítli, tak si řekl, že on se na ně vykašle a udělá si vozítko. Tak si udělal vozítko a dojel jenom do Břeclavi. Tam mu to skapalo. A co teď? Tak to trvalo den, než se rozmyslel, že uteče sám. Jenomže co, ženu a děcka musel nechat doma.“

„V Hruškách začala taková fáma, že jsem pomohl někomu s tím útěkem, ale já jsem s tím neměl nic společného. Prostě lidí utíkali, tak utekli, no. Jenomže někdo někde mě prý měl vidět a toto se po Hruškách rozneslo. A už to tam tak kolovalo a už dávali na mě pozor a hlídali mě, a tak jsem si myslel, že toto už nevypadá moc dobře. Už jsem cítil, že se to nějako stahuje kolo mě, že už moc toho placu tam nemám. Tak se nedá nic dělat a musel jsem se sebrat a jít. No a potom už nato jsem měl rukovat už asi za týden a měl jsem rukovat do Orlové, tam u Ostravy a tam nebylo nic jinšího než dole, k těm pétépákům. Tak jsem to dal dohromady. Tak já si myslím, že mně nezbývá nic jiného než zdrhnout.“

„Voda byla studená, tak jsme si to povysvlékali, sbalili a přešli jsme tu Dyji na druhou stranu. Tam by nás byli, na té Dyji by nás byli postříleli, kdyby nás viděli. No, lebo tam všady bylo tma, jenom ta Dyja se leskla. Ona byla dost široká ta řeka. Naštěstí jsme to prošli. No, a tam jsme si odpočívali na druhém břehu a já jsem si hrál, ten Gajda tam měl samopal, tak jsem si tak s tím pohrával a tak si vzpomínám, ten Gajda vytáhnul ten náboj z kapsy a povídá, že: ‚Tento je pro mě, ten náboj.‘ No, a skutečně potom asi za tři týdny tam na něho čekali a ostal tam. Jestli se zastřelil, nebo ho zastřelili, to nevím.“

„Dopisovali jsme si s tím Bartošem. Měli jsme takové dobré vztahy Hruščané a Lanžhotčané ze Slovácka. Hned ze začátku jsme se ptali, třeba toho ví víc, mysleli jsme si, jak to vlastně vypadá ta politika tady. No, on povídá: ‚No, kluci, je to na hovno,‘ napsal, ‚je to na hovno a zařiďte si život v Kanadě.‘“