Olga Bezděková

* 1946

  • „Naši dostali byt na Vinohradech, kdy bydlelo více letců. V našem domě bydlel Novotný, ten Prchal, co pak prchnul, s jeho dcerou Kejkou jsem si hrála. Našla jsem pak dveře zapečetěné. Jednou jdu domů a říkám: Táto, tam je formelína na dveřích u tý Kejky. A táta říkal jen no. Oni utekli, podařilo se jim to a táta přemýšlel, kdy dojde na něj. Vedle bydlel Fajtl v domě, tam ho zatkli, ženě to neřekli, ona ho pak hledala po věznicích, prostě hrozné. A za rohem bydlel pan Šimon, letec, což mi jeho žena pak vyprávěla v roce devadesát, že její muž dostal echo, že po něm jde StB, tak zdrhnul z domu. Doběhl až do Celetné ulice z těch Vinohrad, tam ho zastřelili, vzali mu klíče od bytu, šli do jeho bytu, odemkli, tam byla jeho žena a miminko v kolíbce a oni pistolí na to miminko mířili. A ona: Kde je můj muž? Nevěděla, že už je vdova.“

  • „Ještě mám vzpomínku z těch Vinohrad. Táta tam chodil v Korunní do kostela evangelického a vždycky, když vyšel ven, tak chodil s jedním svým kamarádem Jurou a vyprávěli i o politice. A za tátou se vlekl v tom roce padesát a něco tajnej. A táta řekl: Juro, vždycky když se přiblíží, tak se budem bavit o bylinkách. No, ale táta byl takový ohromný vypravěč, tak ho to pak jednou naštvalo, tak se otočil a řekl: Juro, podívej. A dal mu z každé strany facku a řekl: A teď jděte a řekněte, co jsme dělali. On to neřekl, protože mu objekt nafackoval. A to jsem se dozvěděla až v roce devadesát.“

  • „Táta byl ještě na Slovensku, dostal se 15. května do Prahy a šel na národní výbor, na nějaký bytový odbor. V uniformě RAF. A řekl, chtěl bych, potřeboval bych byt, mám ženu a synka v Anglii, rok a půl jsem je neviděl. A ten bolševik mu řekl: Jak to, že jste se vrátil? Dobří vojáci padli.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 15.12.2015

    (audio)
    duration: 02:09:47
  • 2

    Praha, 11.03.2016

    (audio)
    duration: 02:06:59
Full recordings are available only for logged users.

Komunistům jsem hrozila už v kočárku

Bezděková Olga, 2016
Bezděková Olga, 2016
photo: Eye Direct

Narodila se 14. září 1946. Její otec Stanislav Rejthar za druhé světové války bojoval v Royal Air Force. V roce 1944 se přesunul pomáhat ve Slovenském národním povstání. Po roce 1948 byl stejně jako jeho kolegové ze zahraničního odboje perzekvován komunistickým režimem. To poznamenalo i její život. Od dětství vyrůstala v prostředí, kde se otevřeně mluvilo o zločinech, které komunisté páchali. Byla zvyklá, že její rodinu stále sleduje Státní bezpečnost. Ústrky měly různou podobu, od násilného vystěhování z bytu v roce 1953 až po urážky na úřadech, kde ji oslovovali výrazem slečna reakcionářka. Přesto se jí podařilo vystudovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a získat práci v Národní knihovně. Její zálibou byla historie kreslených seriálů a díky tomu se seznámila s Jaroslavem Foglarem. V roce 1986 se podílela na vydání samizdatové publikace s názvem Píseň úplňku, jež se věnovala právě osobě Jaroslava Foglara. Později pracovala v Ústavu pro studium totalitních režimů i v Národním kontrolním úřadu. Připravila paměti svého otce, vydané pod názvem Dobří vojáci padli, a zasloužila se o vznik dalších publikací, jež se věnují lidem, kteří strávili svůj život bojem proti totalitě.