Ilona Bláhová

"Za půl roku pak ještě přišli pro maminku. To už bylo humánnější, to byli solidní. To pamatuju, že jsme byly v Bozkově na pouti a večer jsme přišly domů. Přišli a řekli, že ráno si přijdou pro maminku, ať se připraví, že ji odvezou na Pankrác za tatínkem. Maminka tam byla jako šička, a dokonce mám ještě kapesníček se svým jménem, který pak propašovala nebo nám ho oficiálně dala při nějaké návštěvě, to už nevím. Měly jsme povolené návštěvy jednou za čtrnáct dní, tak jsme se viděly. Ale pamatuji si, že jsme viděly jen maminku, k tatínkovi nás nepustili. Tatínka odsoudili na dvacet let za velezradu. Prošel nejhoršími vězeními, jaká si neumíme představit. Na Pankráci to začalo, pak byl na Borech, ve Valdicích a nakonec v Leopoldově. Z toho Leopoldova pak přišel, když byla ta velká amnestie v šedesátých letech. Odtamtud dojel domů. Ani jsme netušily, že přijede, nedostaly jsme žádné avízo, nic. Najednou stál doma, po deseti letech. To je nepopsatelné. Měli odvolací soud a při tom odvolacím soudu maminka byla zproštěna viny, původně byla odsouzena na dva roky. Sestra byla u soudu a hned si ji odvezla domů. Matka byla sedm měsíců na Pankráci, my jsme byly se sestrou samy. Nechali nás dvě holky samotné doma a nikdo se nestaral, jestli máme co jíst a jestli chodíme do školy nebo vůbec něco děláme. Mně bylo třináct a sestře šestnáct. Naštěstí nás nestrčili do dětského domova, to jsme měly asi ještě kliku při tom všem."

"Proč ho zavřeli, to dodneška nikdo neví. Ale tatínkovi volal jeho známý a říkal: 'Ty, Stando, ten Gaber chce utéct přes kopečky.' To se tenkrát říkalo, když chtěl někdo utéct přes hranice. 'Včera o tom mluvil v hospodě. Tak prosím, buď tak hodný a řekni Gaberovi, jestli chce zmizet za kopečky, ať kouká zmizet, nebo ho za chvíli zatknou, když blbě kecá v hospodě.' Nebyl to tatínkův přítel, spíš známý. Tatínek to udělal a to byl důvod, proč ho zatkli a obvinili z velezrady. Když byl zavřený, tak byly denně, po tři neděle denně u nás domovní prohlídky. Denně u nás byli, ne jeden, alespoň tři čtyři policajti a prohlíželi. Chodili a ptali se: 'A co tohle je? Aha, lupa.' Druhý den přišla další parta: 'A co tohle je? Aha, lupa.' Pak se dokonce stalo, že sestře při jedné domovní prohlídce vysypal učení z aktovky a tu aktovku si vzal. Nestyděl se s ní pak za dva dny k nám přijít na domovní prohlídku a měl v tom svoje věci. Takhle to chodilo. Hledali, hledali, nic nemohli najít. Pak po třech nedělích otevřeli podlahu na půdě a řekli, že tam našli zbraně. Tatínek – já si neumím představit, že by zastřelil mouchu, ten by určitě žádnou zbraň neměl.“