Bedřich Boršek

"Přesedl jsem si k těm dvěma chlapům k prostředním dveřím autobusu. Když jsme se tam bavili o tom, co uděláme, tak ten důstojník říkal, že musíme počkat, až bude příležitost, že to necháme na těch, co jsou venku, aby nám pomohli. A tak jsem napsal papírek, že je unesený linkový autobus a vyhodil jsem ho z okna."

"To jsem nacvičoval ještě v Přerově a jel jsem s přerovskými sokoly s dorostenci do Prahy. Perlička byla ta, že Sokol Přerov dostal nějakým způsobem krásně hedvábný americký prapor. Kluci šli s praporem, tak byla velká sláva, že jsme šli s praporem. Když jsme šli kolem tribuny, kde stál Gottwald, tak se všichni měli dívat doprava a my jsme se dívali doleva. Naproti nám stála hrstka sokolů v krojích, ale to byli komunisti, ti tam hulákali oslavy. My jsme šli hrdě s odvrácenou hlavou, vlevo hleď."

"V šestašedesátém jsem jim podepsal tu… jo… do partaje. No a teď když přijeli ti Rusáci a začali nás… jako že nás osvobodili, tak jsem začal hned rebelovat, proč, když nás jako obsazují… když nás osvobodí, proč nám obsadili tady... se zbraněmi a vysílačku a všechno nám zabrali. Tak jsem hodil legitimaci a vystoupil jsem z partaje."

"Když jsem dělal ty nácviky na ty spartakiády, těch skladeb, tak byly vždycky secvičené srazy pro ty jednotlivé okresy, kraje a tak. Tak to jsem se toho zúčastňoval, jenže vždycky pravidelně ty cvičitelé, navečer, to jsme byli po večeři, tak jsme si v hospůdce zazpívali sokolské písničky, to bylo… Přestože jsme byli v totalitě, tak jsme zpívali sokolské písničky, protože to nám nedalo."

"A zažil jsem právě tady i nálet na Budějovice dvakrát, jednou, to jsme bydleli v Havlíčkově kolonii před tím mostem, jak je k Poliklinice Jih, v té Lidické, no a byl nálet. No a bouchla bomba, my jsme byli ve sklepě a vyrazilo to domovní dveře a cihlový prach vlítl do sklepa. Paní, která žila nahoře, švadlena, tak začala plakat, co bude s jejími látkami. A když jsme přišli, bydleli jsme tam v prvním poschodí, tak se to potom uklidilo, tak jsem koukal do dvora – sousedům visela na větvi vesta s hodinkama a tam jsem zjistil potom, že tam bydlel pán, který těžko doslýchal, a když viděl ty bomby, tak asi vyšel na balkón a tam bouchla bomba a jeho to vyhodilo a proletěl tou hruškou a zůstala tam akorát ta vesta. To pak jsem prošel město po tom náletu, tak jsem viděl tu spoušť, která byla."