Jaroslav Bošek

* 1942

  • „My jsme museli mít ty masky a vydržet v místnosti, kde byl slzák, a kdo měl špatnou masku, špatně nasazenou nebo špatnou, tak ho pálily oči. To poznal hned ten šéf, ten velitel, tak ho potrestal. Takhle to na vojně bylo. Byli tam některý ty lampasáci, to byli některý, to bylo hrozný, co se nám tam snažili vysvětlovat o těch lidech, co jsou to Němci, co jsou to za lidi, a Američani, jaký jsou špatný a tohleto všechno. No, to bylo hrozný, to hlava nebrala toto, ale musel jste to poslouchat, to bylo to nejhorší.“

  • „Tam jim prošel a bylo to směrem do vnitrozemí. A ono, když je průnik do vnitrozemí, tak se střílela zelená světlice. Když to bylo do ciziny, tak se střílela červená, a když to bylo v noci, tak se střílel padáček ještě, ono to osvětluje celou tu krajinu, že člověk viděl. Já už teďka nevím, která to byla rota, tak jsme tam museli jít a dělali jsme rojnici. No, a přišli jsme až za Vojtanov. No, a louka veliká, tam byly kupky sena. No, a to se muselo prohlídnout ta kupka sena každá. A bylo nás, možná, že nás bylo nějakých sto ta rojnice. No, a tam asi sto metrů od nás ho našli v tý kupce sena.“

  • „Šli jsme do práce a on nám jezdil autobus z nádraží do práce. My jsme teda jako nastoupili, vůbec jsme nevěděli ještě o tom vpádu tak nějak nic moc. A přijeli jsme do práce, vystoupili jsme a tam, já nevím ten počet ruských vojáků a každej šel s náma se samopalem jejich . Šli s náma až do šatny, ze šatny na pracoviště a celý den nás hlídali, co jsme dělali, aby se neděla nějaká sabotáž. To byl zážitek toto. A nebylo to takový jednoduchý, když ho člověk viděl za sebou a nevěděl, co mu může provést.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 12.05.2021

    (audio)
    duration: 53:01
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Nejhorší bylo poslouchat řeči lampasáků

Jaroslav Bošek na vojně
Jaroslav Bošek na vojně
photo: archiv pamětníka

Jaroslav Bošek se narodil 6. září 1942 v obci Třebýcina u Klatov. Do školy nastoupil v Plzni a kvůli špatnému kádrovému posudku rodiny nemohl na střední školu. Vyučil se a pracoval v továrně v provozu vyrábějícím lokomotivy. V 60. letech sloužil vojenskou službu u Pohraniční stráže v okolí Chebu. Po sametové revoluci podnikal a od roku 2006 do současnosti (2021) pracuje jako školník v Plzni.