Pavel Bratinka

„Nacismus hlásal, že lidi mají nestejnou hodnotu. A komunismus, jsem říkal, hlásá, že máme všichni stejnou, totiž nulovou! Oficiálně komunismus tvrdil, že člověk není nic jiného než složitější hmota. Sorry, tak to je… Pak samozřejmě Stalin když jednal s lidma, jako že jsou to kusy škváry, byl důsledný marxista-leninista. Prostě tam se člověku v podstatě nedává žádná hodnota. Obrovská hodnota se naopak dává závisti a nenávisti. Ta prázdnota, že člověk je nula, ale jeho nenávist a závist mají obrovskou hodnotu – to navíc ještě cítíte, jaký je to inherentně, vnitřně sporný blábol.”

„Kouzlo knihovny spočívalo v tom, že si tam člověk s jednodenním zpožděním mohl přečíst spoustu deníků i týdeníky. První tři roky, až do osmašedesátého, mi dokonce auto amerického velvyslanectví každý týden vozilo časopisy a noviny domů. A tak jsem měl doma takové množství International Herald Tribune, Life, Newsweek, Time... že jsem je mohl nakládat vidlemi.“

„Nizozemská inteligence byla nesmírně naivní. Pamatuji si, jak jsem v září 1968 v menze atomového ústavu mluvil s přibližně čtyřicetiletým fyzikem. Zeptal jsem se ho: ,Jak daleko myslíte, že jsou sovětské tanky od této menzy?‘ Odvětil, že si tu otázku nikdy nepoložil. A já jsem si odpověděl: ,Zhruba 400 kilometrů. To je pro Sověty otázka dvou dnů.‘ ,Opravdu?‘ vykulil oči. Pak jsem se ho zeptal, kolik lidí zabil Stalin, a on řekl: ,Tisíc.‘ A to byl vysokoškolsky vzdělaný člověk! Z toho si můžete udělat představu, že Nizozemci vůbec neměli ponětí, proti čemu stojí. Studenti protestovali proti NATO, proti válce ve Vietnamu... Jímala mě hrůza, že bych v takovéto zemi měl žít.“

„(Pamatuju si, že s mým tátou, Tomášem Halíkem a Zdeňkem Neubauerem jste velmi rádi četli Tolkienova Hobita. Co jste v něm viděli?) Tolkienova nádherná sága zpřítomnila boj proti zlu, který vedou různé mocnosti a v němž se každá bojující bytost musí totálně nasadit. Zážitek, který Tolkienovy knihy evokovaly, souzněl s tím, co jsme tehdy zažívali v socialistickém Československu. S modely chování a uvažování, které Tolkien zachytil, jsme se reálně setkávali, a to včetně kapitoly, kterou filmaři vynechali: poté, co hrdinové zlo porazili a vraceli se domů, zlo opět vyvstalo v karikaturní, ale přece jen nebezpečné podobě. Totéž jsme zažili po roce 1989.“

„Prázdnota tý komunistický ideologie, když přijde do třídy na občanskou výchovu nějakej chlap a teď tam začne vykládat, jak všechno se odvozuje z vlastnictví výrobních prostředků – pojmy jako spravedlnost a krása. To byla taková hovadina, to mohl poznat i desetiletej kluk, který se otočil a viděl ty svoje spolužáky, ač jim je deset let – a výrobní prostředky sem a výrobní prostředky tam, jak se vytahujou, jak chtěj před děvčaty vypadat dobře, jak se chluběj těma skleněnkama a jiný zase fyzickou sílou. A teď tam přijde nějakej blázen a vykládá, že se všechno odvozuje z výrobních prostředků. No to mi připadalo jako hovadina na kvadrát a ta strašná věc komunismu byla, že tyhlety zvrácenosti, tyhlety zvratky faktický intelektuální se musely poslouchat, dokonce jsme museli skládat z toho zkoušky a musel jste mlčet.“

„V okamžiku, kdy Brežněv umřel roku 1982, už jsem žil, jako když člověk čeká na autobus, čeká na hlášení na nádraží, že přijede vlak. Už jsem žil v absolutní jistotě, že se dožiju pádu toho režimu relativně mlád, předtím to byly furt takový naděje. Vašek Benda vždycky připomínal, jak v osmašedesátým stál v nějaký frontě na maso nebo na brambory a lidi říkali, to je tak absurdní, to nemůže... a on jim říkal: ,Nene, to je tady tak na dvacet let.‘ A oni ho málem lynčovali za pesimismus a podvratné řeči. Měl naprostou pravdu a pak v tom devětaosmdesátým se jenom smál.“

„Já jsem se vrátil jaksi do bitvy a vůbec jsem se tady nikdy necítil jako ubožák – spadla klec, hrudí narážím do klece, chci být volný jak pták. Ne já jsem věděl, že nic takového nepřichází v úvahu, že je potřeba tady bejt a pomáhat ten režim dostat do kytek, čili z tohohle hlediska já jsem měl velmi snadnej život. Zaprvé jsem věřící, a to opravdu pomáhá, a zadruhé i čistě racionálně jsem byl přesvědčenej, že to bude mít koncovku a že se jí dožiju. A byl jsem v tom dobrovolně, to znamená, že kdybych se toho bejval nedožil, tak bych toho nikdy nelitoval. Čili já jsem to měl velmi snadné v tomhle porovnání. Lidi, který neměli tyhlety berličky a museli si to vytrpět a byli roky zavřený..., tak v tom ohledu já jsem na tom byl velmi dobře.“